Školní časopis SPŠ Zlín

ÚVOD


1)   útvary jazyka:

      spisovný jazyk +
projevy hovorové i nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, argot)

2)   zvukové prostředky:

      rytmus, rým

      eufonie (libozvučnost) -příjemné uspořádání zvuků v projevu

                      V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh (Toman)

      onomatopoie (zvukomalba) -napodobení zvuku slovy

                      Na topole podle skal
zelený mužík zatleskal (Erben)

                      Řinčí řetězů hřmot
(Mácha)

      paronomázie - opakování stejných
hlásek ve slovech stejného základu

                      Slavme slavně slávu
Slávů slavných (Kollár)

      zvukosled - pravidelné
opakování stejných hlásek ve verši

                      Tyčinky v tichých a
bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně ... (Biebl)

3)   stylové rozvrstvení slovní zásoby:

      slova stylověneutrální nebo stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy ap.)

4)   textové prostředky - styl vyprávěcí,
popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav
(přímá, polopřímá, nevlastní přímá)

5)   syntaktické prostředky - využití různých
druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled

6)   pojmenování

 

      a)  přímá:

          básnický přívlastek (epiteton)

           konstans (označuje
stálou vlastnost)

                      bílý sníh

           ornans (ozdobný)

                      růžový večer  (Mácha)

          přirovnání

                      oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty)

          paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe

                      Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji (Florian)

         

          antiteze - přirovnání protikladem

           teze

                      odněkud kůň vyjíždí

           popření

                      on nevyjíždí

           přirovnání

                      on větrem letí (jako vítr) (Čelakovský)

     

b)   nepřímá (obrazná)

= tropy

           metafora - přenesenípojmenování na základě podobnosti

                      bledá tvář luny
(Mácha)

           personifikace (zosobnění) - lidskévlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty

                      o lásce šeptal tichý
mech (Mácha)

           metonymie - přenesenípojmenování na základě věcné spojitosti

                      celé město klečelo na
kolenou posloucháme Mozarta
(=jeho hudbu)

           synekdocha - druh metonymie,spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak

                      A v létě tyčí se tu
kukuřičná zrna

(=klasy) (Nezval)

           perifráze - rozvedená
synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků

                      Až bude růst nade
mnou tráva

(=až zemřu) (Bezruč)

           eufemismus - zjemnění výrazu

                      zesnul, odešel

           hyperbola - nadsázka,zveličení výrazu

                      stokrát děkuji,
tisíckrát vás líbám; les komínů

           oxymóron - spojení slovprotichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost

                      chodí jako živá
mrtvola mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón (Mácha)

           ironie - využití slov vopačném významu

                      oslí uši právě dobře
ke koruně sluší (Havlíček)

           sarkasmus - zesílená ironie

                      ... a tak dostal
Halfar místo
(hrob sebevraha) (Bezruč)

           alegorie (jinotaj) - utajenískuteč. obsahu, např. v bajkách

      c)  figury - zvláštní obraty
větné stavby, zdůrazňující myšlenku

          opakování slov

            ve větě, verši = epizeuxis

                      Utichly továrny, utichly ulice (Wolker)

            na začátku veršů = anafora

                      Na břehu řeky Svratkykvete rozrazil    

                      na břehu řeky Svratkyroste nízká tráva (Nezval)

            na konci veršů = epifora

                      Co to máš na té tkaničce,

                      na krku na té tkaničce? (Erben)

            na konci a na
začátku verše = epanastrofa (palilogie)

                      Střela ta se zaryla v
bílá ňadra,

                      v bílá ňadra prvního
Tatařína (Čelakovský)

           gradace - stupňování významu

                      ... kde je voda modravá a nebe modravé

                      a hory modravější (Nezval)

  řečnické figury

 apostrofa - oslovení

                      Čechy krásné, ČechY MÉ. obraze rámu prastarého (Hrubín)

 řečnická otázka-nevyžaduje odpověď

                      Kdo na moje místo, kdo zvedne můj štít? (Bezruč)

  inverze - změněný slovosled

                      kachna s peřím zelenavým (Sova)