Školní časopis SPŠ Zlín

Literární směry

Umělecké směry počátku 20. st.

vitalismus - z lat. vita =život

      směr v české literatuře: reakce na válku, vyjádření radosti z nejprostších maličkostí, z pouhé existence; jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz - F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker

civilismus

      obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce; americký básník W. Whitman, belgický básník a dramatik É. Verhaeren, v české literatuře např. S. K. Neumann

 

expresionismus

- z lat. expressio = výraz  protiklad pozitivismu, naturalismu a impresionismu; literární, výtvarný a divadelní směr(V. van Gogh, E. Munch, P. Gauguin); umění výrazu, vyjádření obavy o osud člověka; chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí; vyjádření duševních pocitů -děsu, hrůzy z násilí; v české literatuře Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis aj.

futurismus 

-  do umění přítomnosti a budoucnosti (lat. futurum = budoucí) proniká moderní život; obraz světa v pohybu, který je zachycen rozložením do časově následných fází (italský básník Filippo Tommaso Marinetti ); osvobození (izolace) slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu; výrazná grafická podoba básně (viz např. Majakovskij); odstraněna nterpunkce

kubismus

      v malířství (Pablo
Picasso); úsilí postihnout podstatu věcí ð rozklad skutečnosti
na jednotlivé prvky, geometrické tvary (kubus = krychle); mnohopohledovost (z
více stran), tlumené barvy

kubofuturismus

      v literatuře (Guillaume
Apollinaire
) - spojení futuristického dynamismu a kubistické
mnohopohledovosti; zachycení složité skutečnosti z mnoha úhlů pohledu;
polytematičnost (uvolnění dějových souvislostí, spontánní proud představ),
prolínání časových rovin; zdůraznění grafické podoby básně ð obrazové básně (kaligramy)

dadaismus

      vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života; zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivitu (dada v dětské řeči = hračka); princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů; zakladatel - francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara; úsilí šokovat, burcovat, provokovat

poetismus

      výlučně český avantgardní směr (od pol. 20. let 20. stol.); Karel Teige  -
autor Manifestů poetismu; měsíčník ReD (Revue Devětsilu); skupina Devětsil (založena 1920) - literáti, kritici, výtvarníci, hudebníci, dramatici;   využití obraznosti,
fantazie; princip lyrismu, kompoziční metoda volné asociace (řetězení) představ, narušena logická stavba básně, odstraněna interpukce, inspirační
zdroj - lidová zábava (cirkus, kino, varieté); odmítnutí původního tendenčního umění: místo obrazů dělnického boje a práce obraz dělníka uprostřed zábavy;
úsilí poznat krásy světa - "umění žít" (Teige), "aby svět byl básní" (Nezval); obohacení výrazové stránky poezie (experimenty se slovy);

      programová díla poetismu: V. Nezval, Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Papoušek na motocyklu; potom i K. Biebl, J. Seifert, V. Vančura aj.

surrealismus

      z fr. surréalisme = nadrealismus; zakladatel André Breton; využití obraznosti, fantazie; psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran); vliv Freudovy psychoanalýzy; vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů, fantazie a snu; obohacení citové stránky poezie (o způsobu tvorby surrealisty - viz povídka K. Čapka Básník); u nás vznikla surrealistická skupina v r. 1934 (v čele Nezval), rozpuštěna 1938

existencialismus

      z fr. existence = bytí, jsoucno; vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince; obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami; v mezních situacích životního ohrožení prožívají beznaděj, zoufalství, pocit hnusu ð snaha osvobodit se; život chápán jako směřování k smrti; J. P. Sartre, A. Camus, (předchůdce F. Kafka), v čes. literatuře J. Orten

 proletářská literatura
a socialistický realismus

    marxistické směry; Neumannův časopis Červen, Kmen, Proletkult, Nejedlého  Var (Wolkrova stať Proletářské umění - 1922; = program: umění třídní, revoluční, stranické, tendenční, optimistické); vliv Maxima Gorkého; obraz společenských
rozporů, sny o spravedlivější společnosti, patos, hrdinství, kolektivismus;
první sbírky proletářské poezie: Neumannovy Rudé zpěvy, Wolkrova Těžká hodina