Život na koncertech, část první

28.04.2019 13:12

 Dream State, Praha.

 

Hudba, věc, která pro mě znamená hodně. Nedokážu si představit den bez hudby. Jsem ten potetovanej, kterého často potkáte na chodbě s velkými černými bezdrátovými sluchátky. Ale teď k věci. Chtěl bych se tady rozepsat o koncertě (koncertech), na kterých jsem v uplynulých měsících byl.

První koncert, o kterém bude tahle část, se odehrál 20. října v Praze, v hale s názvem MeetFactory. Koncert spadal do tour s názvem „The Amity Affliction Europe 2018“. Ti, co už na nějakém tom koncertě byli, ví, že hlavní kapela (v tomhle případě The Amity Affliction) má jednu nebo i více předkapel. Tady to byly hned tři. The Plot In You, Endless Heights a Dream State. Co se týče žánru, který kapely hrají, jedná se o tvrdší hudbu. Metalcore, post-hardcore, jednoduše tvrdší hudba. Dream State je ta kapela, kvůli které jsem na tenhle koncert jel.

 

Dostal jsem s k ní vlastně úplně náhodou. Poslouchal jsme na youtube hudbu, a čas od času vám youtube doporučí celkem zajímavou hudbu. Doporučil mi jednu písničku, která pocházela z kanálu, který pomáhá začínajícím kapelám natočit klip a nějak je propaguje, aby jim pomohl dostat se „dál“. Od toho dne sem poslouchal každou písničku, která na tom kanále vyšla, a hodně se mi jich líbilo. No a v březnu 2017 vyšla písnička od pro mě neznámé skupiny: Dream State. Samozřejmě jsem si písničku hned pustil, a od prvních vteřin jsem věděl „jo, tohle je ono“. Začal sem hledat informace o skupině, a zjistil jsem, že skupina pochází z Walesu, a byla založena teprve nedávno (2014). Tzn. na kontě měli jen několik málo písniček, které ještě k tomu v Česku nejsou na youtube dostupné (kdo ví proč) Tak jsem je začal sledovat na sociálních sítích, a trpělivě čekal na další písničky. Na přelomu jara/léta 2018 vydali krátké EP o 6 písničkách. A v červnu to přišlo. Na facebooku se objevilo oznámení o tom, že společně s TAA a výše zmíněnými kapelami objedou řádný kus Evropy. A nechyběla Praha. Hned sem věděl že na koncert půjdu. I když jsem hudbu ostatních kapel neposlouchal, chtěl jsem jít kvůli DS.

Na koncert jsem jel vlakem, úplně sám, a nikdy jsem v Praze nebyl. Jediný, co jsem měl domluvený, byl sraz před místem koncertu s jednou holkou a jejím kamarádem, kteří bydlí nedaleko Zlína. Cestu vlakem jsem strávil naposloucháváním hudby ostatních kapel, hlavní kapela TAA stihla vydat album, které se mi velmi zalíbilo, a skrz to se mi zalíbily i jejich starší kousky, kterým jsem dřív nemohl přijít na chuť. Prahu jsem bez problému přešel (díky google mapám a GPS) a došel před halu, kde jsem se potkal s výše zmíněnými lidmi. Ti už tam s někým seděli, a tak se k nám přidalo víc lidí, a najednou jsme byli parta sedmi super lidí. Nikdo z nich DS neznal, jen já.

Dream State hráli jako první, a moji noví kamarádi byli mile překvapení jejich hudebním projevem. Jelikož jsem stál v první řadě, měl na sobě bílé tričko s logem Dream State (téměř celý zbytek haly měl černá trička s logem hlavní kapely) a i díky tomu, že jsem jako jediný znal jejich písničky, tak si mě okamžitě všimli a mávali na mě. A co si budem, tohle každého fanouška potěší. Jejich set plný energie dosti rozhýbal celou Meet Factory, a na konci si vysloužili velký potlesk a aplaus. Mezitím co se chystala další kapela a Dream State si balili své věci, odešlo hodně lidí ven na cigaretu, na záchod atd. Kytarista z DS si ještě balil své věci. Tak jsem se s ním dal do řeči a pak se ho zeptal, jestli by mi mohl zavolat CJ (Charlotte-Jayne, zpěvačka kapely) řekl mi že teď ne, ale jak celá akce skončí, tak že budou venku a že se za nimi mám zastavit. Načež CJ vyběhla z backstage se slovy, že co se děje, že slyšela své jméno. Jak mě uviděla, tak na mě doslova skočila a objala mě. Představte si, že vás obejme zpěvák vaší oblíbené kapely…nepopsatelný pocit. Chvíli jsme si povídali, následovala fotka a další 3 kapely. 

 Poslední a hlavní kapela – The Amitty Affliction, kvůli kterým 90% lidí přišlo, udělala z MeetFactory saunu. Naservírovali nám dokonce šest písniček z jejich nejnovějšího alba, s písničkou Drag The Lake na začátku. Publikum to přijalo velmi pozitivně. Dočkali jsme se i jejich známých hitů jako „Don’t Lean On Me“, „Open Letter“ a poslední písnička večera… Ozvalo se známé „I’ve been searching for an exit, but I’m lost inside my head.“, což znamenalo písničku Pittsburg, jejich největší hit. Téměř po celou dobu jejich rychlého setu se odehrával Moshpit*, kterého se účastnila téměř celá hala. Samozřejmě i já jsem byl zapojen, chvílemi jsem nemohl popadnout dech, jak to bylo rychlé.

Po skončení TAA jsme si šel pro věci do šatny, a dal se do řeči s opodál stojícími členy kapely Dream State (zpěvačka tam nebyla, problémy s krkem) kluci mi děkovali že mám na sobě jejich tričko, načež já poděkoval jim, že přijeli, že už na ně čekám téměř 2 roky. To všem spadla brada. Dočkal jsem se klasického „Oh my god“ atd. Jeden z kytaristů sáhl do kapsy, a se slovy tohle je moje poslední, mi podal jeho trsátko. Tak jsem si jej teda vzal, ještě chvíli jsme se bavili, a pak už jsem odešel s mými kamarády. Ještě jsem jim stihl říci, že jak budou někde poblíž, že určitě přijdu.

Následovalo potulování po Praze, rozloučení se s kamarády a cesta na vlak. Vlak vyjížděl asi o půl třetí ráno, hodinu po tom mě čekal přestup v Kolíně, a v pět ráno mě čekal přestup v Pardubicích, kde jsem strávil hodinu čekáním na další vlak. Domů jsem dorazil asi v devět ráno. Ale stálo to za to. Chvíli mi trvalo, než jsem to všechno vstřebal, a zároveň jsem se těšil na další koncert, který jsem měl naplánovaný na 10. listopadu, konaný ve Vídni, a rozměrově trochu na jinačí úrovni. Tady v Praze mohlo být asi 800-900 lidí. Ve Vídni se bavíme o cca 15 tisících lidech. Více v dalším článku, který doufám bude zanedlouho.

 

*Moshpit – moshing, mosh. Druh „tance“, kdy do sebe jednotlivý členové „kotle“ nekontrolovaně vráží, navzájem se žduchají, nebo sebou nechávají házet. Děje se to samozřejmě za živé hudby na koncerté, z 90% na koncertech tvrdší hudby. Hlavní pravidlo moshpitu je, že pokud uvidíš někoho na zemi, pomož mu na nohy. Ruku v ruce s tímto jde pravidlo, pokud někdo něco hledá – pomož mu, pokud něco najdeš, zvedni to nad hlavu, nebo předej dál, ať si daná věc najde majitele. Názory lidí na moshing se různí. Někteří ho berou jako povinnou součást takového koncertu, někteří jej nenávidí, někteří si myslí, že je to nebezpečné. Já jej miluju. 

Martin Gerža, 3.E