Život na koncertech, část druhá

18.06.2019 13:12

DREAM STATE podruhé, Vídeň   

 

Bylo to asi dva týdny předtím, než jsem šel na koncert BMTH, na který jsem se neskutečně těšil. Roloval jsem instagramem, a co nevidím – Dream State přidali příspěvek, který hlásal, že se připojují ke skupině Neck Deep na krátké Tour po Evropě. Koukám se na jednotlivé koncerty, a vidím tam Vídeň s datem 27. ledna 2019. Opět skáču radostí ze židle. První, co mi probleskne hlavou je, že samozřejmě jedu, že je chci vidět podruhé. Následovala myšlenka, že prostě neušetřím žádné peníze. Zůstatek účtu hovořil proti mně, takže jsem hold počkal do další výplaty a nakoupil lístky na koncert a na vlak. Následně jsem psal zprávu Rhysovi (kytarista DS) že se uvidíme ve Vídni. Dostal jsem od něj zprávu, že děkuje za obětavost a ochotu jet za nimi do cizí země. Já se jen smál.

Zleva – Aled Evans – kytara, Rhys Wilcox – kytara a doprovodný zpěv, Danny Rayer – basová kytara, Jamie Lee – bicí

Charlotte -Jayne Gilpin - zpěv

 

                Před popisem cesty a koncertu bych si zde dovolil vsuvku. Na začátku listopadu vyšla deska s názvem „Songs That Saved My Life“ neboli písničky, které mi zachránili život. Deska vznikla na podporu pro lidi s psychickými problémy. Spolupracovalo na ní 12 kapel z celého světa, každá zde přezpívala písničku, která pro ně něco znamená. A Dream State přezpívali písničku Crawling, od světoznámé skupiny Linkin Park. Písničku, kterou znám od svých 5 let. Chtěl jsem jít na Linkiny v roce 2016 do Prahy, bohužel jsem neměl s kým, a měl jsem pouze 15 let. Bohužel všichni víme, co se stalo se zpěvákem Chesterem…A tady začíná zajímavé propojení – Kerrang! – populární hudební časopis – Oli Sykes z BMTH, který zde teď mívá své plakáty, se tam poprvé objevil jako teenager v první řadě na koncertu LP. Na akci na počest zpěváka LP přezpíval písničku Crawling, kterou právě přezpívali Dream State. Úsměvná náhoda. Velmi jsem si přál, aby tenhle cover zahráli i ve Vídni. Pozn. – Verze se mírně liší, začátek je pomalejší než originál…ale je to nádherná verze.

 

Rebuild, Recreate – CJ vepředu, opírající se o mou ruku, vzadu zrovna probíhající moshpit

 

Nyní k cestě a koncertu. Tentokrát sem jel ÚPLNĚ sám, takže celkem sranda, ale jelikož miluju dobrodružství, tak proč ne. Z Otrokovic do Břeclavi, z tama rychlíkem do Vídně. Procházka po Vídni směrem k místě koncertu, jídlo v mekáči, sraz s jednou z holek, s kterou jsem si povídal po koncertu BMTH (minulý článek) a následně čekání v řadě na koncert. Hodil jsem si věci do šatny, rychle koupil nové tričko skupiny a utíkal do první řady, kde už na mě čekali další noví kamarádi, které sem si stihl najít před halou. Koncert začala skupina Parting Gift, kterou už nějakou dobu znám a jejich písničky se mi vesměs líbí, takže příjemný rozjezd. Následovala přestávka. Všichni, co se semnou bavili věděli, že teď přijde to, kvůli čemu tam jsem. Po krátkém intru písničky New Waves naběhli na stage členové skupiny, a konečně i jejich malá zpěvačka (Opravdu malá :D). Během první písničky si mě všichni všimli a poznali můj xicht z Prahy, tak se mi dostalo posunků na pozdrav od všech členů skupiny. Užíval jsem si všechny písničky do plna. 

                Při čtvrté písničce s názvem Rebuild, Recreate, přišel jeden pro mě nádherný moment. Lidi, co nemají takové spojení s kapelou, nebo nejsou nějací velcí fanoušci nějaké skupiny tohle možná nepochopí a budou se mi smát, ale co už :D. Zhruba uprostřed písničky seskočila CJ ze stage a udělala to, co dělá na téměř každém koncertě. Stoupla si na zábranu, někoho se chytila za ruku a zpívala. Ten někdo jsem byl já. Došla cíleně přímo přede mně, úsměvem mě pozdravila, vyhoupla se na zábranu, chytla se mě za ruku a zpívala. Když slyšela, že znám všechny slova písnička a jsem schopný to zpívat (daná část písničky je dost rychlá a těžká...a uřvaná) Tak se přiklonila blíže ke mně a nechala mě zpívat s ní. Do smrti nezapomenu na její překvapený výraz, když jsem začal řvát do mikrofonu :D. Takhle na zábraně odzpívala celou písničku a pak skočila zpátky na stage. Publikum, které povětšinou tuhle skupinu neznalo, se očividně hodně bavilo a po každé písničce odměnovali skupinu potleskem a aplausem. Následovala má oblíbená písnička Solace.

 Poté měla CJ menší proslov o psychických problémech, o tom, jak nás všechny hudba spojuje, a pokud nás něco trápí, tak na to nemáme myslet a užívat si tento koncert. V ten moment jsem věděl, co přijde. CJ ještě zahlásila, že si je 100% jistá, že každý člověk v této hale tuto písničku zná, a poprosila nás, abychom zpívali s ní. Ozvaly se první tóny kytary, a během pár vteřin všichni poznali o jakou písničku se jedná, bubeník roztleskal celou halu, a ozvalo se sborové „Crawling in my skin, these wounds, they will not heal…“ Celou písničku odzpívali lidi společně s kytaristou a CJ, která si po konci písničky otírala ubrečenou tvář. Přání slyšet tuto písničku se mi splnilo, zpíval jsem se CJ, myslel jsem si, že večer už nemůže být lepší. Naštěstí pro mě jsem pravdu neměl.

 Následovala poslední písnička s názvem White Lies, písnička, díky které jsem DS poznal a zamiloval si je. CJ opět seskočila z podia, tentokrát na druhé straně ode mě a okamžitě se za ní natahovali ruky z publika, které si ji oblíbilo. Ona ale šla dál a dál a dál, všechny ruky něžně odmítala, až došla zamnou, opět se chytla mojí ruky a stoupla si přede mě na bariéru. V tu chvíli se mi odehrávala v hlavě něco ve stylu „Jako vázně?“ Totožný scénář, jako o pár písniček předtím. Po chvíli se odrazila z bariéry a skočila do publika, crowdsurfingem projela celou halu, zatímco zpívala. Pak jejich set skončil, do mikrofonu ještě zahlásila, že kdo si pak chce jít popovídat, ať se zastaví u prodeje merche. 

 Následovala skupina Neck Deep, kvůli které všichni přišli. Chvíli jsem se bavil v moshpitech, pak jsem si šel pro věci do šatny, vzal si pivo a stál kousek od merche. Neck Deep ještě hráli, CJ procházela kolem mě, já si jí ale nevšiml. Tak tam stojím a koukám na koncert Neck Deep. Najednou se zamnou ozve ženský hlásek s Irským přízvukem: „Martin?!“  Trhnul jsem sebou, a naskočila mi husí kůže. Otočím se a kousek od mě stojí CJ. Téměř jsem ji nepozdravil a ona se zamnou rozběhla, a se slovy „Nice to see you again“ mi skočila kolem krku. Chvíli jsme si povídali a pak mi řekla, že ještě musí do backstage, ale že pak zamnou dojde. Já ji řekl ať určitě dojde, že pro ni něco mám. Zaxichtila se a odešla. Neck Deep dohráli, rozletěli se dveře a doběhli zamnou všichni členy skupiny a zdravili mě jménem, jak kdyby mě znali roky. Další úsměvná věc – Danny – basák, který v Praze nebyl, tudíž mě nemohl vidět, přesně věděl, kdo jsem. Tak jsme si povídali, proběhla děkovačka jak ode mě, tak od nich. Stihli jsme prodiskutovat i nové album BMTH, jak jim to jde na tour, novou hudbu, no prostě všechno. Povídal jsem si s nimi asi hodinu. Vždycky za nimi někdo došel, tak se otočili za ním, a pak zpátky ke mně :D. Nechal jsem si od nich podepsat tričko, podepsat zarámovanou fotku se CJ z Prahy, a pak nastala zajímavá situace. Vytáhl jsem druhou zarámovanou fotku se CJ z Prahy a zavolal na ni. Rhys už se začal usmívat, protože věděl, o co jde, psal jsem mu o tom. Podal jsem jí fotku se slovy, že to je pro ni. Na chvíli se

zasekla, nahodila výraz jako malé dítě, co dostalo novou hračku a se slovy „Thank you“ mi dala pusu na tvář. Všichni kolem se jen smáli :D. Ještě chvíli jsme si povídali, říkal jsem jim, že přemýšlím, že se na ně zajedu podívat na jejich tour, která začíná za 2 měsíce (neprozradím kde, dozvíte se v dalším článku!) na to mi řekli ať určitě přijedu, že to bude velké. Pak když už museli odejít, jsme se asi 15 minut loučili, udělali fotku a já o půlnoci odcházel. 

 

Zážitky z tohohle koncertu mi trvalo vstřebat opravdu hodně dlouho.

 Myslel jsem si, že lepší už to být nemůže, pak ale následoval další koncert, který všechno překonal, a myslím, že jej už nic nepřekoná. Minimálně ne v blízké době. Nechte se překvapit, a přečtěte si další článek.