Tvoříme svůj časopis

Ze stužkovacího večírku

25.02.2016 09:37

Obvykle se studenti stužkují na podzim. Letos udělaly některé třídy výjimku a večírky s předáním oficiálních znaků maturanta uspořádaly až v novém kalendářním roce. Ohlasy z večírků byly vesměs kladné.



Rádi bychom se s vámi podělili o jeden z úvodních projevů.

Takto začínala večírek 4.B

 

Vážení přítomní!

Rád bych vás jménem celé naší třídy přivítal na našem stužkovacím večírku. Je to tak, dnes večírek a zítra maturita. Že to tak není? Nevím, nám to tak připadá. Vím, že jste nám říkali, že to letí, ale my vám to nevěřili.Ostatně jako spoustu dalších věcí. Vlastně neustále máme svoji pravdu, ale to je přece po generace prověřený model studia.

Vraťme se o několik let zpět, přesně do týdne s magickým datem 3. září 2012. Před vchodem se scházeli malí a vyděšení školáčci s neskrývanými obavami, co bude dál. Zanedlouho se zformoval základní útvar naší třídy, kterého se ujala na první pohled milá a sympatická paní učitelka. Zavedla je do třídy a četla školní řád. Asi. To je totiž vše, co jsem se dozvěděl od svých spolužáků. Když jsem se jich ptal na první den školy, většina odvětila " sory, to je dávno, to si nevzpomínám, to mám okno" a podobně.

Kéž bych to samé mohl říct já. Na svůj první den na průmyslovce si pamatuju, jako kdyby to bylo včera. Bohužel. Proč bohužel? Dovolte, abych vám to vysvětlil.Čtvrtého ráno jsem vstal a vypravil se do školy.Věděl jsem, že jdu do třídy 1.B, věděl jsem, že se mám chovat slušně a že mám jít do své kmenové střídy D110.

To první jsem věděl sám, to druhé mi poradil tata a to třetí kamarád. Fajn, s tímto už se někam dostanu, řekl jsem si. Ono to půjde. Před osmou jsem tedy poslušně seděl kousek od bufetu a čekal na zvonění. Za chvilku se chodba začala vyprazdňovat a já se pomalu šoural do třídy, která k mému překvapení byla plná. Rozhlédl jsem se, nesměle pozdravil a okamžitě mě sjelo několik přísných pohledů.Rychle jsem zaplul do jediné volné lavice před katedrou a dělal, že tam vůbec nejsem. Za chvilku přišla paní učitelka, my jsme pozdravili a ona spustila: "Tak vás vítam zpět ve druhém ročníku..."  Polil mě pot, já párkrát nasucho polkl a pak se odhodlaně přihlásil.Tato učitelka byla velice překvapená, očividně vůbec nečekala, že  sem nepatřím a že chci jít do 1.B. Naštěstí dál to už mělo rychlý spád, ujal se mne nějaký kluk, který zjistil, kde je moje třída a odvedl mě do tělocvičny. Tam jsem se už pro jistotu zeptal Maliho a pár dalších, jestli jsem správně, a pak už jen dával pozor.

Tak to pro nás všechny začalo, nekonečný labyrint chodeb, který nám až po několika týdnech začal dávat smysl.čas plynul a učení se na nás jenom sypalo. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když prohlásím,že kdybych si ve druháku nemohl před spaním počítat místo oveček logaritmy do sešitku, či si krátit cestu autobusem jmenováním všech tříd oceli, nebyl by můj život úplný.Pravděpodobně někdy tou dobou jsme zjistili, že cesta za vědomostmi není snadná.Často jsme měli (a někdy ještě máme ) pocit, že se na nás vše valí že nadějě do nás vložené přijdou vniveč a že úspěšné zakončení středoškolského studia je pro nás nedosažitelná meta.

Dost už ale kritiky učiva, dlužno říct, že jsme nebyli vždycky nejlepší a ty domácí úkoly často odflákli či neudělali vůbec. Sem tam jsme se neučili a někdy, k hrůze vyučujících, měli i vlastní názor.

Avšak díky snaze naší i vaší jsme překonali i ty nejtěžší překážky. Děkujeme vám, že jste nám svojí vytrvalostí a trpělivostí pomohli pochopit,že vzdělání má trpké kořeny, ale sladké plody. Víme, že studiu nedáváme tolik, kolik si zaslouží, že naše docházka má stále ještě rezervy a že jsme naší paní učitelce přidávali starosti s nekonečným vyřizováním omluvenek nebo v horším případě s tisknutím nejrůznějších napomenutí a třídních důtek.

Děkuji všem svým spolužákům za ty čtyři roky, bylo to skvělý a já doufám, že se v září nebudu muset v lavicích průmk\ seznamovat znovu.

Vážení vyučující! Nechci, aby to vypadalo jako nějaké loučení či melancholie, zároveň vím, že je jenom vaše zásluha, že jsme došli až sem. Je to zásluha vašich cenných zkušeností a vědomostí, které jste se snažili nám předat. Myslím, že i přes naši usilovnou snahu jsme opravdu chytřejší, i když někteří z vás o tom možná pochybují. Každopádně, teď už se jen pohodlně usaďte, dejte si dobré pití a užijte si následující program, protože to je to nejmenší, co pro vás můžeme udělat.

Děkuji za pozornost.