Tvoříme svůj časopis

Přihrávky na smeč

02.02.2015 19:11

Milí čtenáři!

Koncem kalendářního roku, poslední den před vánočními prázdninami se chodby ve škole plní adrenalinem, tělocvična pulzuje napětím a odhodláním, a ve vzduchu je cítit nejen adrenalin. Bojuje se o prvenství tříd ve volejbale. Atmosféra připomíná pamětníkům slavnou školní čtyřiadvacetihodinovku. Tento den vrcholí práce a příprava tělocvikářů, rozpracovány jsou složité grafy,připraveny dorty pro vítěze a ukončeny hádky o to, kdo vlastně bude naši třídu reprezentovat. Ti, kteří nehrají, pomáhají zapisovat, povzbuzují v hledišti a celou akci si prostě užívají. Výsledky známe, své pocity si schováme a o tom ostatním vám píše jeden z aktivních účastníků, hráč i rozhodčí, student třetího ročníku.


Volejbal je kolektivní sport pro dva týmy, v každém týmu je šest hráčů. Hraje se maximálně na tři  doteky,přičemž jeden hráč se nesmí dvakrát za sebou dotknout míče. Volejbalové hřiště je rozpůleno sítí, která dosahuje na úroveň ruky, když se zvedne, aby šlo smečovat na soupeřovu stranu. Hráči si musí hlídat rozestavění, které je dáno pravidly. Dresy jsou dány předpisy, musí se dodržovat ale pouze na zápasy.Volejbal se začal rozvíjet po skočení 2. světové války a byla vytvořena jeho vlastní federace.

  Já sám jsem hrál volejbal už na základní škole, zhruba od čtvrté třídy, kdy jsem přestoupil do sportovní třídy. Tehdy to bylo spíše pro zábavu, a taky že mě všeobecně bavil sport. A možná i proto, že moje starší sestra rovněž hrála volejbal, tak mě k tomu pochopitelně vedla.

  Později, asi na druhém stupni, to začalo být více než zábava, více tréninků, více zápasů, vyšší nároky od trenéra atd. Ale když to člověka baví, tak jsou tyhle věci jen vedlejší. Navíc když každý den trénujete s kamarády, kteří jsou zároveň vaši spolužáci, denně s nimi trávíte více času než s rodinou. Tak máte přátelství na celý život. 

  Koncem deváté třídy a po přestupu na střední školu jsem začínal hrát za kadety zde ve Zlíně, kde byly kladeny ještě vyšší nároky a bylo to bráno vážněji než na základní škole.Také jsme měli nového trenéra, více soustředění a určitě to bylo i více fyzicky náročné.

  Každopádně dnes už volejbal závodně nehraji, skončil jsem minulý rok, na začátku třetího ročníku na střední škole. Důvodem bylo to, že už jsem byl moc starý na kadety a musel bych hrát jen za juniory a také z časových důvodů...  přece jenom se už blíží maturita, takže si myslím, že bych to těžce zvládal, kdybych musel chodit každý den na tréninky, a k tomu o víkendech na zápasy a turnaje.

 Osobně si myslím, že volejbal je skvělý bezkontaktní kolektivní sport, který může hrát naprosto každý. (Avšak pro profesionální hráče je určitě lepší, když má člověk alespoň 180 cm, aby vůbec dosáhl přes síť :-) ). Můžete ho  hrát a zároveň se tímto sportem bavit. Na závěr bych chtěl říci, že mimo to, že volejbal je skvělá zábava, dají se vytvořit pevná přátelství, zažít spousty nezapomenutelných zážitků, jak na hřišti, tak i v životě. S bývalými spoluhráči - spolužáky se rád bavím doteď.

Snad se vám článek líbil :-)                    

 PM

Mějte se krásně a ať máte kolem sebe stále někoho, komu můžete přihrávat a kdo vám přihraje na smeč.

                                                                                                                                                           

  Vaše redakce