Tvoříme svůj časopis

Velikonoce

18.04.2017 14:07

Pavel Mrlina nám o velikonočních zvycích řekl:

Velikonoce se u nás v Liptále považují za významný svátek. Chodí se do kostela a slaví se známým způsobem. Kluci chodí koledovat s tatary po známých a rodině. Dostávají sladkosti a peníze za to, že dívky budou zdravé po celý rok díky tomu, že je vyšlehají tatary z vrbového proutí. 

Výsledek obrázku pro liptálské slavnosti cimbál

Související obrázek

Ve vedlejší vesnici se slaví tak, že lidé z folklórního souboru vodí po vesnici berana.  

V Jasenné na Zlínsku se hody neobejdou bez vodění berana po vsi. Obnovenou tradici…     

Ilustrační foto: web   

Zvyky

Ve slavení Velikonoc se promítají zvyky a obyčeje z předkřesťanských dob a uctívání nejvýznamnější křesťanské události smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského. Zvyklosti i pověry vztahující se k týdnu před Velikonočním pondělím mají své příznivce po staletí. Například na Škaredou středu se nedoporučuje mračit a na Velký pátek by se lidé měli vyvarovat orbě a jiné manipulace s půdou.

Charakteristickou úlohu mají v současnosti velikonoční motivy jako beránek, vajíčka a pomlázky.   

Hodové vodění barana v Jasenné

V minulých dobách patřilo k hodovým obyčejům takzvané "stínání barana".

Dívky se postaraly o zkrášlení ovčí vlny pentlemi, chlapci se ujali vedení ověnčeného berana po vesnici, kde vybírali od občanů pochutiny a peníze na pozdější hostinu.

Máme doloženo, že na Vizovicku se obchůzky účastnili také maskovaní muži a na závěr této události byla beranovi setnuta hlava, což v první polovině 19. století úřady zakázaly.

V Lutonině u Vizovic se údajně večer po obchůzce hlava zvířete pokládala na dřevěný "klát", špalek ozdobený papírovými růžičkami a věncem z barvínku, někdy také rozmarýnem. V pozdějších hodinách se ohlásilo, že bude tancování "kolem kláta".

Špalek posloužil jako stolek uprostřed místnosti, ke kterému postupně přitancovaly taneční páry a dávaly do "taléřku" peníze pro muzikanty.

Jasenský rodák a folklorista Antonín Rokyta vzpomíná na vodění barana v první polovině 20. století: "Za první republiky začaly odvody na¨vojnu a tohoto zvyku se chopili odvedenci. Chlapi si v pondělí po hodoch vzali barana, toho vodili po dědině a nabízali ho jakoby k prodeji. Lidé, kteří v dědině bývali, jim dali pro barana ovsa nebo nejakého obilé, případně přispěli nejakú korunu. Obyčejně¨průvod doprovázal harmonikář a takzvaný měchonoš. Ten nosil vyptané obilé,
které večer v hospodě prodali a kúpili si za to pití. Na muziku byli pozvaní všeci občani. Baran sa v té době už nezabíjal, ale dostal milost. Dodnes se to zachovalo, a protože odvody už nejsú, vzal si to za své valašský krúžek."