Velké dobrodružství zažil na konci roku v Turecku Martin Dlabaja.
Jeho cestování se změnilo z nezávazného putování za fotografií a zážitkem, obrátilo se v dokumentaci podmínek lidí bez domova, syrských uprchlíků, a přetavilo se v boj o pomoc těmto rodinám. V krátké době se pokusili vybrat pro tyto lidi peníze, přispět jim a nějak jim pomoci.
S jeho fotkami a články jste se již měli možnost seznámit a dnes Vám předáváme další.
29.12.2016
Posílám pár fotek z naší výpravy. Máme již zdokumentovaný život uprchlíků na ulicích ve městěch Mersin, Adana, Gaziantep a Saliurfa. Mluvili jsme již se spoustou lidí, šéfem táborů organizace AFAD, guvernérem města Nizip (největší tábory) a se spoustou odpovědných lidí. Také jsme navštívili školy a školky pro děti ze Sýrie. (Respektive byly to dva dny byrokracie, po kterých jsme bylo označení za špiony, z čehož se bylo těžké vymluvit.) Dnes nás čeká vyjednávání na bazarech a zítra, na Silvestra jdeme na to. Pozítří zpět do klidu města Mersin. Držte palce.
Posílám ještě foto dvou rodin, na které jsem zapomněl. Na fotkách s rodinami je můj kamarád Alican a místní farář, který nám pomáhá.
Protože tyto rodiny nemají na topivo, neotvírají okna a vzduch není zrovna čistý.V první rodině umřelo kvůli těmto otřesným podmínkám již třetí dítě, nemají na jídlo ani teplo, žijí v naprosto minimálních podmínkách, většinou bez toalet. V každé rodině, kam jsme zavítali, nás vítali jako bychom byli jejich, vítali nás polibky a snažili se nás pohostit (i když většinou neměli čím).
Nejotřesnější byl střed města, kde lidé hází na náměstí zbytky pro zvířata, bohužel některé rodiny zde se živí i z těchto zbytků. Na zdech jsou zarámovaní jejich otcové a děti,osoby, které zemřely při bombardování, většina rodin je polovičních.
Místo, kde bohatší rodiny nechávají chléb pro zvířata a ty nejchudší.
Místo průlezky vraky aut. Místo bohatství láska, děti se objímaly a hladily, dělily se o jídlo.
31.12.2016
Zdravím ze sněživého Gazientepu,
Fotky a text: Martin Dlabaja