Pozdrav prvákům

01.09.2020 08:00

Milá průmyslovko,
chtěl bych pozdravit Vás všechny, pro které je pobyt v budově naší školy denním chlebem - jak učitele, tak žáky. Já už do tohoto kruhu "vyvolených" bohužel nepatřím, tak mi alespoň dovolte si na doby, kdy jsem každé ráno tahal za madlo dveří vchodu A a scházel ke skříňce č. 29, trochu nostalgicky zavzpomínat. Zároveň bych rád touto cestou pozdravil všechny nové prváky a tento článek jim věnoval jako jakési poselství.

Na průmyslovku, přesněji řečeno na obor Technické lyceum do třídy 1. G, jsem nastoupil v září 2016, bylo mi 16 let. Přijímačky nám "už" zadával Cermat a jejich hitem byl v matematické části příklad s farmářem, který se samozřejmě stal tématem tradičních parodií s Adolfem i smějícím se rumunským strejdou. Přibližně jsem tušil, do čeho jdu - hodně mi toho řekl brácha, který chodil na lyceum v letech 2011 - 2015 (pokud jste se někdo někdy dívali pozorně na propagační bannery při dni otevřených dveří, najdete tam fotky jeho diplomů).
Prvák byl ale i tak opředen mlhou neznámého. Jaký budeme mít ve třídě kolektiv? Bude učení opravdu takový "hardcore", před kterým nás všichni varovali? Na všechny otázky přinese odpovědi čas. Jako třídní učitelka nám byla přidělena Mgr. Jana Gerlichová a troufám si říct, že nás opatrovala jako vlastí děti (ještě jednou děkujeme, paní učitelko!). Díky ní a také díky seznamovacímu kurzu byl náš třídní kolektiv velmi příjemný. Učení bylo ze začátku opravdu trochu šokující, ale na všechno se dá zvyknout - i na to, že holt můžete psát i 2 - 3 písemky denně po celý týden. V prváku jsem se zároveň se svým spolužákem, Honzou Novákem, namočil do tvorby školního časopisu, díky čemuž k Vám dnes můžu promlouvat skrze tyto řádky.

Druhák je pro lyceisty rozhodující, na konci něj si musí vybrat zaměření. Já jsem se rozhodnul pro strojírenství a rozhodně nelituji. Jinak se v rámci druhého ročníku můžete těšit na lyžařský kurz, který se bezpochyby nesmazatelně vryje do vašich pamětí. My jsme jej strávili v Karlově pod Pradědem na krásných sjezdovkách.

Třetí rok na lyceu bych označil za nejvíce pohodový. Na všechno už jste zvyklí, věnujete se svému zaměření a maturita se zdá být pořád daleko. Na závěr roku jedete na sportovní kurz. Já jsem si vybral vodácký, přestože (nebo právě proto, že) jsem na vodě nikdy před tím nebyl. A i když se moje loď během prvního dne 8x převrátila, všichni se nám smáli a já byl z neustálého nedobrovolného koupání v rozbouřené Vltavě celý omlácený od kamenů, dokázali jsme si kurz skvěle užít a v průběhu dalších dnů se pak dokonce ani jednou s lodí nepřevrátit.

O čtvrťáku vám toho moc říct nedokážu - zasáhla nám do něj pandemie koronaviru. Můžete mi ale věřit, že člověku dojde, že tady končí legrace a že do školy se opravdu nechodí jen kvůli tomu, abychom mohli být přes den v teple.

A jsme u konce vzpomínání - 4 roky života shrnuté do článku na jednu a půl stránky. Když už jsem tady trousil sentiment, dovolte mi to na závěr dorazit a dát všem novým žákům pár dobře míněných rad:
Snažte si to na průmyslovce užít. Dost možná jsou to poslední roky života, kdy si budete moct dovolit vstávat až o půl sedmé a nemuset nutně řešit opravdu nic jiného, než jen školu. Jak si to konkrétně zařídíte, je jen na Vás. Snažte se ale najít rozumný kompromis mezi školou a volným časem - vašimi zálibami. Všeho moc škodí, takže to zbytečně nehroťte s učením nad mez, která vám není příjemná, ale zároveň myslete na to, že maturita není zadarmo. Část kluků z naší třídy si zakládala na tom, že na matematiku kašlou a že její hodiny se dají v zadní lavici bez problémů trávit hraním her na mobilu. Sami brzo poznali, že se přepočítali a nezbylo jim nic jiného než chodit orodovat, jestli si můžou opsat staré zápisy ze sešitu.

Tak ať se Vám všem na průmyslovce daří, mějte se krásně.
Tímto epilogem se s Vámi definitivně loučí bývalý šéfredaktor Baťáku a předseda 4. G, dnes už student Univerzity Pardubice.

Dominik Řihák