Orientální tanec

13.04.2018 11:12
 
Na školní chodbě působí docela nenápadně, ale kluci se po ní otáčejí, je to moc hezká dívka. Když si obleče kostým orientální tanečnice, je to už skoro někdo jiný. 
Simona Lebánková
 
 
Napadá nás spousta otázek, a toto jsou některé z nich:
  • Jaký je tvůj koníček, jak ses k tomu dostala, kdy vše začalo?
  •  Kolikrát týdně trénujete, kde,  kdo vás vede?
  • Jak vypadá taková lekce? Chodí tam i hoši? Nebo se jen chodí dívat?
  • Co máte na sobě? Kolik stojí kostým? Kolik jich máš doma?
  • Míváte vystoupení? Kde a kdy  tě můžeme vidět?
  • Kam se teď chystáš? 
  • Musíš nějak zvlášť posilovat břišní svaly?
  • Držíte nějaké speciální diety před vystoupením?
  • Co je na tom nejtěžší?
  • Jaké je vaše motto?
  • Jak dlouho se líčíte před vystoupením?
  • Děláte i soukromá vystoupení? 
  • Máš i jiné koníčky?
Mohla bys nám alespoň na některé odpovědět?  

 

  • Můj koníček je orientální tanec. Všechno to začalo, když mi byly čtyři roky. Chodila jsem na balet, ale jednou jsem šla kolem tanečního sálu, kde holky v mém nynějším věku (16-18 let), tančily orientální tanec a tehdy jsem si vypěstovala závislost a lásku k tomuhle stylu tance.
  • Skupinu nebo taky Orianadance teens trénujeme jednou týdně dvě hodiny, ale když nás čeká nějaká soutěž nebo vystoupení jsme schopné makat na sále dnem i nocí, dokud trenérka není spokojená aspoň na 200%...což je někdy nadpřirozený úkol, jelikož je vždy co vylepšovat. Taneční sál máme na ulici Lorencova a vede nás Maruška Oriana Vaněčková.
  • Na lekci tance do Orianadance může přijít prakticky kdokoliv. Kluci s náma netančí běžně (myslím si, že hlavním důvodem je, že kluky tenhle styl tance prostě neosloví, přece jen je to trochu neobvyklé), ale výjimkou je Maty Suchánek, kterému jsem stále neskutečně vděčná za jeho ztvárnění mého prince v naší taneční pohádce “O mořských vílách”. Do smrti se mu budu klanět za jeho herecký výkon.  Většina kluků si tedy užívá náš tanec jen z pohledu diváka.  
  • Většinou jsme oblečené podle stylu tance, který právě tančíme (A těch stylů opravdu není málo.). Cena kostýmu je opravdu nestálá, protože například na mém sólovém kostýmu tak nějak pracuju po celou dobu, co sólo tančím (cca jeden rok), takže ta práce a finance se nedají přesně určit, ale abych tak nějak odpověděla na otázku, není to levná záležitost. Pohybuje se to kolem pěti tisíc korun. Dále záleží na tom, jestli je kostým sólový či skupinový, protože ten skupinový se většinou snažíme stáhnout na co nejmenší výdaje.  Doma mám jednu celou skříň, která je určená opravdu jen pro kostýmy.Kolik jich tam je, to se opravdu neodvažuji odhadnout. A abych se přiznala, je to moje nejoblíbenější část pokoje.
  • Vystoupení míváme, ale je to opravdu podle toho, kam a kdy si nás pozvou. Takže dopředu nedokážu odhadnout, kde se na mě můžete přijít podívat. 
  • V nejbližší době se připravuji na soutěž do Liptovského Hrádku na Slovensku. 
  • Posilováním břišních svalů bych to úplně nenazvala, ale máme několik pohybů, které už máme natrénované odmalička, takže jsem si jistá, že spoustu našich pohybů by normální člověk (nebo tanečník jiného stylu tance) nezvládl. Používáme svaly, které spousta lidí ani neví, že existují. Nemusí to být jen břišní svaly...to byste se opravdu divili kolik svalů se dá v jednom prvku použít najednou.
 

.

  • Speciální diety nedržíme, ale samozřejmě, že když je taneční sezóna tak se sem tam musíme hlídat co jíme, abychom se vlezly do kostýmů (musíme prostě zůstat takové, na jaké se nám ty kostýmy ušily). Spousta z mých spolutanečnic, ale takové problémy nemají (sní si co chtějí a kostým je jim ještě veliký).
  • Nejtěžší na tanci je ta dřina a úsilí, doslova bych řekla “krev, pot a slzy”, které do toho tance na tom sálu dáme. Stavění nové choreografie jak pro solo tak pro skupinu opravdu není legrace. Obzvlášť, když někteří lidé tu dřinu a to co na tom tréninku ze sebe vydáte, nevidí. A myslí si jak je tenhle styl tance podřadný a lehký. Tohle je pro mě asi nejtěžší věc, se kterou se musím vyrovnat.
 

.

  • Ráda bych řekla, že je to “Když nevíš, tak se toč.” . To je, ale jen takový náš humor. Žádné moto úplně nemáme. Většinou hlášky a mota přicházejí s choreografií. Ovšem nesmím zapomenout na to, že nám trenérka neustále říká, abychom tančily s láskou a pokorou (a nejen tančily).
  • Líčení holek a mě je převážně moje parketa. Ale přece jen jeden člověk nestíhá rychle a hezky nalíčit celou skupinu. Poslední dobou se snažíme líčení hodně urychlit, protože přece jenom nemáme na to hodiny a hodiny a musí to vypadat jako kdybychom je měly. Už na to máme docela systém. Takže bych to zaokrouhlila na půl hodiny na jednu tanečnici (a to je situace kdy opravdu máme čas).
 

  • Převážná většina našich vystoupení je soukromá. Chodíme na pozvání na plesy, oslavy nebo jiné akce. 
  • Mimo orientální tanec miluju tanec jako takový. Jakýkoliv styl tance je pro mě velká vášeň. A mimo tohle všechno miluju malování či kreslení.   
 
Na naše dotazy trpělivě odpovídala a fotky nám poskytla Simona Lebánková.