Odpoledne jsme se sešli  u vrátnice a vyrazili směr Městské divadlo. V divadle nás černé a zelené linie namalované na podlaze chodeb dovedly až do malého sálu  Začali jsme si prohlížet obrázky, některé se nám skutečně líbily. Dáváme přednost realistické malbě, tyto obrazy se nám líbily víc než ty abstraktní. Na stolech u zdi bylo nachystáno občerstvení a ve vedlejší místnosti  u bufetu jsme si koupili čaj. Vernisáž mohla začít.Po úvodním slovu zazpívala krásně mladá dívka na vozíčku, je stejně jako autor obrazů členkou sdružení  Handicap?. Atmosféra celé akce byla pohodová a spíše neformální. Autor krátce promluvil o své tvorbě, pořadatelé prozradili, že Roman tvoří, když se mu chce, a že podle toho i vypadá koncept jeho práce jakož i koncept celé vernisáže, o legraci nebyla nouze.

Výstava se jmenuje Opět k cíli blíž. Cílem je Romanovi integrace mezi ty, kteří se pohybují bez vozíku, myslíme, že se mu to skutečně daří a zasluhuje náš obdiv.