Nejen kytice živých květů

Škola není jen místo, kam chodíme získávat a předávat vědomosti, dovednosti...Je to místo setkávání,když zrovna není lockdown, místo vztahů...

Nejdůležitější věci, které v naší mysli  zůstávají, často ani v osnovách pro výuku nebyly.

Byla to třída elektrikářů, se kterou jsem jako třídní maturovala v roce 2015, se kterou to byl boj  jako s kteroukoliv jinou třídou. S nejistým výstupem. Vzpomínat na studijní období je zbytečné…….….nebylo. Šoupala jsou tu nevzdělavatelnou skupinu( kromě Jirky Peňáze) od ročníku k ročníku, a až na malé ztráty jsem byla úspěšná. A já jsem byla  hrdá, jak je provázím středoškolským životem. Pak proběhl lyžařský kurz a podzimní vodácký kurz,  následně exkurze do Prahy. Šlo to ráz na ráz a vlastně provedli středoškolským životem oni mě, ani jsem se nestačila divit.

Pak jsme odmaturovali a bez maturitního večírku a výčitek jsme se rozešli…….

Pro mě první a nádherné překvápko následovalo další prosinec, chlapci si pamatovali narozeniny své paní třídní a zorganizovali večírek na „tajňačku“.

Teď už to praktikujeme bez záhad každý rok, jsou zvaní i další učitelé, ale já tento termín nikdy nevynechám, protože tahle grupa lidí je pro mě nesmírně důležitá, i když mě uvádějí do rozpaků tím, že mi darují k narozeninám nádhernou kytici téměř každý rok, ale vězte, kluci moji, že mi dáváte víc, než jen náruč živých květů. 

Ing. Zuzana Prokopová

PS: A  mamince Vlastíka moc děkuji za krásné dečky.