Nejen kytice živých květů
Škola není jen místo, kam chodíme získávat a předávat vědomosti, dovednosti...Je to místo setkávání,když zrovna není lockdown, místo vztahů...
Nejdůležitější věci, které v naší mysli zůstávají, často ani v osnovách pro výuku nebyly.
Byla to třída elektrikářů, se kterou jsem jako třídní maturovala v roce 2015, se kterou to byl boj jako s kteroukoliv jinou třídou. S nejistým výstupem. Vzpomínat na studijní období je zbytečné…….….nebylo. Šoupala jsou tu nevzdělavatelnou skupinu( kromě Jirky Peňáze) od ročníku k ročníku, a až na malé ztráty jsem byla úspěšná. A já jsem byla hrdá, jak je provázím středoškolským životem. Pak proběhl lyžařský kurz a podzimní vodácký kurz, následně exkurze do Prahy. Šlo to ráz na ráz a vlastně provedli středoškolským životem oni mě, ani jsem se nestačila divit.
Pak jsme odmaturovali a bez maturitního večírku a výčitek jsme se rozešli…….
Pro mě první a nádherné překvápko následovalo další prosinec, chlapci si pamatovali narozeniny své paní třídní a zorganizovali večírek na „tajňačku“.
Teď už to praktikujeme bez záhad každý rok, jsou zvaní i další učitelé, ale já tento termín nikdy nevynechám, protože tahle grupa lidí je pro mě nesmírně důležitá, i když mě uvádějí do rozpaků tím, že mi darují k narozeninám nádhernou kytici téměř každý rok, ale vězte, kluci moji, že mi dáváte víc, než jen náruč živých květů.
Ing. Zuzana Prokopová
PS: A mamince Vlastíka moc děkuji za krásné dečky.