Tvoříme svůj časopis

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

11.02.2015 09:11

Zpověď učitele národů v jazyce 21. století 

21. 1. 2015 


Na dnešní dobu těžké, občas i riskantní téma si do své výpravy knihou našeho "učitele" Labyrint světa a ráj srdce vybrala režisérka Hana Mikolášková. Ukázala svou odvahu, když celou inscenaci založila na otázce: "Bůh ano, či ne?" Hra se díky této otázce a kontrastu "Amosovy doby" s tou dnešní neřadí mezi oddechové, lehce komické či až za břicho se popadající, jak to zlínské divadlo umí. Divák je nucen se opravdu v některých chvílích zamyslet a bádat. Ale naštěstí je tu hudba. Výprava živou hudbou punkového stylu zvukově zvětšuje scénu, zdůrazňuje dramatičnost a velmi hluboko skrývá myšlenku, že život je od toho, aby se žil, i když si neumíme na vše odpovědět.

Radoslav Šopík si s Janem Amosem Komenským poradil bravurně. On je typ, který dokáže dramatickou situaci natolik prodat, že divák ji prožívá celým tělem.

Za velmi intenzivní, pestrou a vhodnou se dá považovat kapela The United Brothers, která provází celým představením. Členové kapely velmi různorodě obohacují a podkreslují celou inscenaci. Například hrou na akordeon oživila písně Marie Vančurová, která se velmi statečně prala s rolí Mámení. Její výkon
obohacený o přednosti v oblasti grimas, pohledů a místy až akrobatických kousků byl velmi podařený. Vančurová doposud ve zlínském divadle nedostala mnoho příležitostí ukázat svůj pěvecký um, ale to se v Labyrintu změnilo.

Celá hra je plná detailů. Ať už jde o optické zvětšení malé scény Studia Z, nebo práci se světlem. Velmi historicky působí zvukové podbarvení citace Komenského z jeho knihy.

Inscenace zasazená do labyrintu se asi nesetká s velkým úspěchem vyjádřeným potleskem, protože divák si myšlenku punkové zpovědi učitele národů nejprve musí urovnat. Ale celkový dojem z inscenace se dá ohodnotit jako velmi kladný.

Sabina Krejčí, 2.L


 

Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.


Obrázek a citát:   https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD