Narodila se v roce 1981 na jižní
Moravě, ale od svých devatenácti let žije v Praze. Vystudovala
práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a sedm let působila
ve funkci firemního právníka. Žije s manželem, fotografem Tomášem
Třeštíkem a nyní je na mateřské dovolené s dcerou
Elou. Ve volném čase se věnuje psaní a čtenáři se s jejími
texty mohli seznámit již dříve na blogu časopisu Respekt, na stránkách psychologie.cz nebo v časopisu ELLE, kam čas od času přispívá. Kniha Dobře mi tak je
její prvotinou.
RADKA TŘEŠTÍKOVÁ
Bez cukru si život neosladíš.
Tak co mi teda sakra radíš?
----------------------------------------------------------------
Naše redaktorka se mladé spisovatelky zeptala:
----------------------
Před nedávnem jsem dostala možnost rozhovoru s Vámi a
bylo mi ctí se ptát. Vaše tvorba mě velmi
zaujala a nyní pročítám Vaše nové i staré články na časopisových portálech, pro
které píšete. Opravdu se mi moc líbil projekt ,,Zápisník jedné touhy", který
jste stvořila pro CarteNoire. Pevně věřím, že dnešní čtenáře zaujme Vaše
tvorba, neboť i mne zaujala natolik, že šířím povědomí o Vaší knize dál.
Sepsala jsem pár otázek, které by naše
čtenáře mohly zajímat a budu velmi potěšena, když mi na ně budete chtít a moci
odpovědět.
Předem mnohokrát děkuji
za Vaše odpovědi.
--------------------------------------------------------------------------
S Vaším manželem jste se vzali 17. 11. 2012, bylo
toto zajímavé datum vybráno cíleně?
Ano, bylo vybráno cíleně. Navíc v listopadu je
tak málo svateb, že jsem si jako nevěsta mohla dovolit zařizovat věci až
na poslední chvíli. Ženichovi to bylo v tomhle ohledu myslím jedno, nezařizoval
totiž téměř nic :-)
Není to tak dlouho, co se Vám narodila malá
dcerka. Jak zvládáte výchovu prvorozené Ely?
Ještě pořád jsem ve stadiu, kdy Ela učí víc mě,
než já ji. Až s ní jsem totiž pochopila, jaká skutečně jsem a jaká bych
měla být, a pomalu mi dochází, jak těžké je to být dobrá máma. Takže
začínám konečně chápat tu svoji :-)
Vystudovala jste práva a i nadále jste
postupovala v právnické kariéře, jakým způsobem kombinujete výchovu Vaší
dcerky, kariéru právničky a spisovatelskou činnost? Co z Vašich koníčků má
teď přednost a co naopak necháváte ladem?
Svojí právnické profesi se momentálně nevěnuji
vůbec. V tomto oboru si nemůžete dovolit poloviční nebo jen třetinové
nasazení a já jsem se rozhodla, že svoji rodičovskou dovolenou budu
věnovat naplno dítěti. Mám totiž dojem, že moje dítě má největší radost,
když mu bábovky na pískovišti dělám právě já, ostatní věci teď musí
počkat :-) Pokud jde o psaní, tak to vnímám především jako obrovský dar do
života, něco v čem jsem se našla, a čemu se chci už napořád věnovat. Píšu
kdykoliv je to jen trochu možné, většinou za cenu toho, že mi Ela zatím
vyrabuje celou skříň s oblečením nebo někam zašantročí klíče od bytu.
Jaký je váš den? Jak probíhají denní činnosti s
Elou, s Tomášem? Pomáhá Vám manžel při chodu domácnosti nebo je znát, jak
může být tak výborný fotograf vytížený?
To hodně záleží na tom, jestli se u nás zrovna
fotí anebo ne. Když Tomáš fotí, máme v bytě často kolem deseti, dvaceti
lidí, to je docela velký blázinec, no a když Tomáš nefotí, je ten blázinec
jen o něco menší, protože máme velmi veselé dítě a veselého psa :-) Pokud
jde o běžný chod domácnosti, tak já mám samozřejmě pocit, že všechno
zařizuju sama a Tomáš má samozřejmě pocit, že mi pomáhá daleko víc, než by
jako chlap vůbec musel :-)
Knihu ,,Dobře mi tak" jsem četla. Popravdě
řečeno, už obálka knihy a první nakouknutí pod přebal mě zaujalo natolik,
že jsem se okamžitě pustila do čtení a po pár hodinách v křesle jsem byla
u konce. Je to velmi poutavá a zajímavá kniha a stavíte na vskutku
osobitém námětu. Co Vám dalo inspiraci pro sepsání tak svérázného příběhu,
který se dnes hledá opravdu těžko?
Myslím, že jsem prostě jen chtěla popsat, co se
děje uvnitř člověka, který v určitém životním okamžiku zjistí, že si svůj
život pořádně zpackal, a zároveň se nebojí otevřeně mluvit o svých
negativních vlastnostech, o těch se totiž mluví málo. Inspiraci pro Borise
jsem hledala hlavně v sobě. Upřímně říkám, že Boris je moje nejhorší já a
řada nejhorších já, které jsem si dokázala představit, protože nikomu z
nás nebyly naděleny výlučně jen pozitivní vlastnosti. Otázka je, jak se s
těmi negativními naučíme pracovat, a jestli jsme vůbec schopní stát se
lepšími.
Ve Vaší knize jsou po určitých pasážích děje
vloženy krátké verše. Nechala jste se někým inspirovat nebo Vás k tomuto
osobitému stylu psaní vedl vlastní nápad?
Verše mi při psaní samy naskakují. Text je pro mě
vlastně něco jako pro jiného hudba. Musím slyšet, že je to ono a občas to
slyším jen, když tam dosadím verš a bez něj mi to nejde.. Nejsem ale žádný
básník a ani být nechci. Verše nedosazuji do textu cíleně, prostě se mi to
občas stane, když píšu v první osobě a nechám se unést vnitřními pocity
svého hrdiny nebo hrdinky.
Vaše první kniha měla ohromný úspěch. Pracujete
už dnes na další knize nebo si dáváte na čas? Osobně bych si velmi ráda
přečetla Vaši další knihu.
Moje další kniha by měla vyjít už v průběhu
dubna. Jmenuje se To prší moře a hlavní hrdinkou je tentokrát dvacetiletá
slečna. Je to ale opět především příběh o pocitech. O strachu, o bolesti,
o nedorozumění, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se
snažíme v životě najít, a o naději.
ps: Doufám, že si i moji druhou knížku přečtete
s takovou radostí, jako tu první a držím Vám palce ve všem, co děláte a do
čeho se ještě pustíte! Děkuju za rozhovor, Anno,
Radka
----
Ptala se Anna Svobodová, 2.K
-------------------------------------------------------------------------------
A kdo si říká dobře mi tak? To už si musíte sami zjistit v knížce!
Více:
https://generace21.cz/85235-recenze-radka-trestikova-dobre-mi-tak/
https://pravednes.cz/TrestikovaRadka.profil
https://www.kavaveznamenitouhy.cz/zapisnik/