Vladimír Holan: Je

04.03.2019 11:21

Je

 

O poezii Vladimíra Holana jsem už slyšel ledacos. Blbost, nesmysl, ztráta času. Pitomost, která nic neznamená. Pravda je samozřejmě úplně někde jinde. Měla ji má nejoblíbenější učitelka na vysoké škole, která Holana milovala. Díky ní vím, že Holanovy texty patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo napsáno. Důkazem může být báseň s neobvyklým názvem Je.

 

Vladimír Holan – Je

 

Je takový osud,

že co je v něm bez chvění, není pevné.

 

Je taková láska,

že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

 

Je taková rozkoš,

že se trestáš za umění, když umění je hříchem.

 

Je takové mlčení,

že ženská ústa vypadají, jako by stud byl jen věcí pohlaví.

 

Jsou takové vlasy, falšované meteorem,

že je to ďábel, který jim dělá pěšinku.

 

Je taková samota,

že se jen jedním okem díváš už jen na sůl.

 

Je taková zima,

že dusíš holuby a hřeješ si tím svoje křídla.

 

Je taková tíha,

že mezi padajícími jsi už spadlý.

 

A je takové ticho,

že je musíš vyslovit: a to ty, právě ty!

Vladimír Holan, Wikipedie

 

Devět dvouveršových slok, to je devět interpretačních oříšků, jež čekají na rozlousknutí. Jak ale začít? Vladimír Holan nepochybně patří mezi ty básníky, kteří svému čtenáři nic nedají zadarmo. Aby bylo možné jeho metafory pochopit, musíme si v prvé řadě klást otázky a na ně pak hledat odpovědi. Jak může být pevné něco, co se chvěje?

Vždycky se vyplatí vycházet z vlastních zkušeností nebo z nějaké konkrétní představy. Pokud máme přejít přes zamrzlou řeku a nechceme se propadnout, musíme vyzkoušet pevnost ledu. Kdybychom to neudělali (kdybychom nezkusili, co s pevností udělá chvění), mohli bychom dopadnout zle. Při interpretaci básně už stačí jediné – přenést tuto představu do té roviny, k níž se báseň vztahuje (jedná se o rovinu osudu, tedy o cestu životem).

Některé sloky Holanovy básně lze pochopit poměrně snadno. Když je například někdo mezi padajícími spadlý, stalo se mu něco zlého (je na dně, nemá už kam spadnout). Pokud je někdo tak sám, že se dívá jedním okem už jen na sůl, lze si představit uplakaného člověka, který kvůli slaným slzám nevidí okolní svět.

Význam některých slok uvedené básně je naproti tomu nejasný či zamlžený, ale to k poezii patří. V takových případech může při interpretaci textu výrazně pomoct význam (zabarvení) jednotlivých slov. Pátá, prostřední sloka básně (Jsou takové vlasy…) je natolik metaforická, že připouští mnoho různých výkladů, ale pokud si uvědomíme záporné zabarvení slov falšovaný a ďábel, logicky dojdeme k závěru, že dané dvojverší vyjadřuje něco negativního.

I když si však vyložíme význam všech devíti slok uvedené básně, bude naše interpretace neukončená. Půvab textu totiž tkví v tom, že jeho autor předložil čtenáři kromě pocitů, dojmů a úvah také příběh. Slova osud – láska – rozkoš – mlčení – vlasy – samota – zima – tíha – ticho, jež se v jednotlivých slokách stávají výchozím bodem všech metafor, totiž v náznaku vyprávějí o bolestném vztahu mezi mužem a ženou. Po osudovém setkání, lásce a rozkoši přichází zlom (ďábel udělá ve vlasech pěšinku), po němž následuje samota, zima, tíha a ticho.

Poslední sloka básně se tedy v kontextu zaznamenaného (naznačeného) příběhu stává jednak apelem na čtenáře, aby po prožité bolesti „promluvil“ a (v duchu první sloky) získal znovu sílu žít (pevnost), jednak autorovým vyznáním, které definuje jeden ze základních smyslů básnického řemesla – zkusit popsat slovy to, co je v zásadě nepopsatelné. 

 

Autor: Mgr. Jiří Novotný

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Vladimír Holan (16. září 1905 Praha – 31. března 1980 tamtéž) byl jeden z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století. Autor intelektuálně náročné reflexivní a meditativní poezie osobitých imaginativních obrazů, nezřídka používající vlastní jazykové novotvary. Je pro něj typická enigmatičnost, spekulativnost, meditativnostspirituálnost, vědomí tragiky života, pohrdání hedonismem, často lapidární gnómičnost; přístupnost veršů je snížena častými intertextovými, zejména kulturněhistorickými aluzemi. Básník Josef Hora jej nazval "alchymikem slova".[2] Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H.

 

 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Holan