Dominik Řihák: Chovejme se bezpečně

23.04.2018 09:00

Dovolte mi dnes být poněkud vážnějším. V tomto článku se bohužel nedozvíte žádnou novinku ze školní jídelny, ani nebudu rozvíjet diskusi ohledně volby nového loga školy. Přesto chci mluvit o věci, která se v mimoškolním životě týká téměř nás všech: bezpečné chování v železniční dopravě. Důležitý pojem, který málokomu dnes něco říká.

Někdo může říci „Já vlakem nejezdím, mě se to netýká, nemá smysl tady dále něco číst“. Snad se mi podaří Vás přesvědčit, že opak je pravdou. S železnicí přicházíme do styku téměř každý den – nemusíme vlakem nutně cestovat, stačí, že přecházíme nebo přejíždíme přes koleje. Víte, jak se při těchto činnostech chovat? Tato otázka možná zní stupidně, ale vysoký počet nehod jasně říká, že odpověď na tuto otázku položenou veřejnosti zní: „Ne.“

Jedním z hlavních nešvarů je přecházení kolejí mimo určené přechody a přejezdy. Je řada takových míst, kde mnozí lidé kolikrát doslova hazardují se svým životem. Mimo to se jedná také o porušování zákona (konkrétně Zákona o drahách), za které hrozí poměrně vysoká pokuta. Ve Zlíně je typickým příkladem Podvesná, kde narazíte na vyšlapané cestičky přes násep železniční tratě. Učebnicovou ukázkou toho, jak by to nemělo vypadat, jsou také Otrokovice, kde je situace poměrně známá. Průmyslové závody sídlí v blízkosti tamního nádraží a jsou jím odděleny od obytné části města a zastávek MHD. Tato skutečnost ale není nijak fatální – dráhu lze překonat bezpečně, a to hned 2 způsoby: podchodem, nebo po nadjezdu. Přesto však denně uvidíte desítky lidí, kterak klopýtají mezi kolejemi poměrně velkého nádraží, přes které vlaky projíždějí rychlostí až 120 km/h. V kombinaci s hlasitou hudbou ve sluchátkách je toto počínání téměř jistou poukázkou do pekel… Dálnici by Vás také jen tak nenapadlo přejít… 

Protože řada z Vás, čtenářů, již má řidičský průkaz nebo si jej v budoucnu plánuje pořídit, bylo by určitě dobré pohovořit o železničních přejezdech. Téměř 99 % nehod na nich má prakticky stejný scénář – řidič se nevěnoval dostatečně řízení, nerespektoval přejezdové zabezpečovací zařízení, nedal vlaku přednost. Výsledek? Vlak, vážící desítky, stovky, v některých případech až tisíce tun (těžké nákladní vlaky vozí běžně zátěž o hmotnosti cca. 2500 t), nemá sebemenší šanci srážce vyhnout. Tak obrovské množství hmoty potřebuje ke svému zastavení vzdálenost někdy i jednoho kilometru. Přitom stačí ze strany řidičů tak málo – před vjezdem na přejezd se rozhlédnout, dodržovat předepsanou rychlost (přes přejezdy s blikajícím bílým světlem max. 50 km/h, jinak max. 30 km/h) a nevjíždět na přejezd ve výstraze, přestože se může zdát, „že to přeci ještě stihnu“. Pokud už se stane, že uvíznete mezi závorami, prorazte je. Jsou na to z bezpečnostních důvodů konstruovány. 

Tato problematika je téměř nevyčerpatelná a je řada dalších nešvarů a zlozvyků, o kterých by se dalo psát. Já však doufám, že snad tato troška přispěje alespoň k minimálnímu zlepšení návyků lidí, kteří se pohybují kolem železnice a ani si neuvědomují, jak jsou nebezpeční sami sobě. A jestliže tento článek potenciálně zachrání alespoň jeden lidský život, splní svůj účel. 

Autor článku: Dominik Řihák 

Ilustrace: Drážní inspekce České republiky (https://www.dicr.cz/preventivni-kampan)