Zážitky s DISCOVER EU

16.10.2019 20:31

Discover EU (2. díl): aneb jak (bez)platně procestovat Evropu v praxi

Když jsem se před rokem dozvěděl, že se mohu jako osmnáctiletý zúčastnit losování o jízdenky na vlak po celé Evropě, okamžitě jsem se přihlásil.

Celá soutěž končila na přelomu května a mně přišel mail, že jsem bohužel nebyl vybrán. Podle toho jsem si také přizpůsobil prázdniny a nepočítal s tím, že bych se mohl ještě zúčastnit. V druhé polovině srpna mi ale náhle došel mail se sdělením, že jsem byl vybrán jako náhradník, a jestli  chci dostat jízdenku, musím do dvaceti čtyř hodin potvrdit účast.

Vyplnil jsem tedy náležité dotazníky, vybral jsem si typ jízdenky – jízdenka (společnost zajišťující výdej jízdenek) nese název Interrail. Při vyplňování jsem si vybral dny, které bych chtěl cestovat (jízdenka je platná v období třiceti dnů ode dne, který jsem si zvolil, a v tomto období můžete projezdit sedm dnů , to znamená sedmkrát denní jízdenka), a poté jen čekal, než mi jízdenka přijde. Za necelý týden mi došla poštou. Jízdenka se vztahuje pouze na vybrané dopravce, které ji podporují, mezi nimi jsou i státy, které nejsou členy EU. Taktéž místenky do vlaků (pokud byl vlak povinně místenkový) si musíte koupit sami. Tudíž jsem si musel ještě před cestou zajistit místenky na povinně místenkové vlaky, které jsem chtěl využít.

Protože jsem měl prázdniny téměř plné, musel jsem lehce improvizovat. Zjistil jsem si, že z Vídně odjíždí mnoho nočních vlaků, a proto jsem si jako cíl mého prvního výletu vybral Švýcarsko. Ve čtvrtek 22.8. jsem tedy nejprve nastoupil na vlak rj Vindobona, směřujícího do rakouského Grazu, vystoupil jsem ve Vídni a čekal na vlak kategorie NJ mířícího do Curychu. Spolu s jízdenkou je přibalená i tabulka, kde vyplníte místo odjezdu a příjezdu vlaku, čas a datum, aby průvodčí věděli, že jste právoplatným držitelem Interrail jízdenky

V ranních hodinách jsem dorazil do Curychu, celé město si prošel a rozhodl se, že když můžu, kam chci, tak se vydám do Bernu. Ve Švýcarsku je totiž většina vlaků bez místenek a mezi velkými městy jezdí přímé spoje mnohokrát za hodinu. Po návštěvě Bernu jsem se týž den přesunul ještě do Basileje a Lucernu. Večer jsem se opět vrátil k Curyšskému jezeru, kde jsem strávil noc. 

 

Druhý den jsem se vydal na celodenní výlet do jednoho z nejznámějších lyžařských středisek ve Švýcarsku – do Zermattu, ležícího pod horou Matterhorn. Zde jsem prošel historické centrum města a za necelých 1700 korun českých se nechal vyvést kabinou Matterhorn Express do druhého nejvyššího bodu, kde se dá dostat kabinou – Trockener Steg (2939 m.n.m.). Kdybych chtěl vyjet do nejvyššího místa – na Malý Matterhorn, stála by mě tato cesta kabinou okolo 2500,- 

 

Z Zermattu jsem jel zpět do Curychu a odtud nočním vlakem do Bad Gasteinu, kde jsem svůj poslední den strávil v místních termálních lázních. Po odpočinku jsem nasedl na vlak do Vídně a odtud ž zpátky domů. Tímto výletem jsem spotřeboval 4 dny, tudíž jsem měl ještě 3 dny k dobru. A ty jsem využil k další cestě.

 

 

Na začátku září jsem se rozhodl pro cestu do Neapole. Byl to jednodenní výlet, i když trval tři dny, protože jsem v pátek nasedl do vlaku NJ směřujícího do Říma, poté v soboru v ranních hodinách přestoupil v Bologni na italský vlak typu Frecciarossa – nejrychlejší italský rychlovlak. Čekala mě tedy ještě šestihodinová cesta do Neapole, ale protože Frecciarossa jede v průměru okolo 250km/h (nejrychleji jsme jeli 310km/h), tak cesta ubíhala velice rychle. Při příjezdu jsem se přesunul do nedalekého města Pompei, kde jsem prošel bývalé římské město, které bylo pohřbeno při výbuchu sopky Vesuv. Odpoledne jsem strávil objevováním Neapole, dal si pizzu (v Neapoli je prý nejlepší…) a vydal se Frecciarossou zpátky. Opět přestup v Bologni a poté jen noční přejezd zpět do Vídně a pak domů. 

 

Jak už nadpis napovídá, tyto vě cesty nebyly zdaleka zadarmo. Všechny noční vlaky, místenky do Frecciarossy, ubytování a jídlo jsem si musel zaplatit sám, tudíž velká část mé letní brigády padla na tyto cesty. Hlavně pobyt ve Švýcarsku byl velice drahý (př. za malé McMenu jsem zaplatic cca 400,- ). Nicméně to byla nezapomenutelná zkušenost, cestovat po Evropě, poznávat nové lidi, využít své znalosti z jazyků, které se učíme, a objevovat nová místa, která Evropa nabízí.

Tomáš Bellay, 4.G