Čeština rozumně – učebnice J. Novotného

14.02.2020 17:12

Snad mezi všemi středními školami panuje v rámci stavovské cti jakási rivalita – zkrátka každá liška chválí svůj ocas. Jednou z věcí, kterou nám ale mohou ostatní skutečně závidět, jsou učebnice českého jazyka, jejichž autorem je pan učitel Jiří Novotný. Velmi dobře je znají všichni studenti naší školy, málokdo však tuší, jak učebnice vlastně vznikala. Přirozená zvídavost našich redaktorů se však rozhodla tuto bariéru nevědomosti prolomit:

 

Kdy přesně přišla myšlenka vytvořit učebnici?

„Konkrétní datum se určit nedá, protože ten nápad ve mně zrál delší dobu, patrně několik let. Když uzrál, rozhodl jsem se vytvořit něco, co bude pro žáky příjemné, protože nebudou muset jenom přepisovat z učebnic do sešitu a budou moci ušetřený čas věnovat něčemu jinému než jen dělání zápisů.“

 

První díl se dostal mezi studenty v roce 2016, jak dlouho Vám trvalo jej připravit?

„Každý díl mi zabral jeden rok, to znamená, že jeden rok jsem pracoval na tom, aby vznikl jeden díl učebnice. Vytvářel jsem si takovou pracovní verzi pro sebe a pro žáky jedné třídy, kterou jsem tehdy měl, a po roce, když jsem měl napsané všechny kapitoly, jsem to poslal do tiskárny. Ta to vytiskla a vznikl jeden díl. Po dalším roce jsem do každého dílu doplnil pár obrázků, které nakreslila kamarádka. Takže práce trvala celkem čtyři roky.“

 

O jaké zdroje jste se opíral? Musel jste obsah přizpůsobit nějakým osnovám?

„Částečně je to osnovami dané, dost jsem ale spoléhal na své zkušenosti a na svoje kolegy. Ptal jsem se jich, když jsem si nebyl jistý, co by tam chtěli mít. U starších období je to podle mě jednodušší, protože autorů není tolik a každý řekne, že důležitý je Shakespeare, Goethe nebo Komenský. U nové doby (20. století) je to výběr. U toho výběru jsem si jistý nebyl a pořád nejsem. Každý může mít jiný názor. Nějak jsem to prokonzultoval v rámci našeho dvojkabinetu a ti autoři, kteří jsou uvedeni v rámci 20. století, podle mě přinejmenším nejsou špatní.“

 

Dělal jste zpětně nějaké zásahy do předchozích dílů?

„Ne, nebylo by to dobré. Když knížka jednou vznikne, není dobré to každý rok měnit, protože bych musel tvořit nové učitelské verze pro kolegy. A když někdo učebnici sežene od staršího spolužáka, tak ji může využívat. Kdybych to měnil, tak by to podle mě nedělalo dobrotu.“

 

Jak se Vám osobně s Vaší učebnicí pracuje? Přizpůsobil jste si ji svým potřebám?

„Mně se s učebnicí pracuje docela dobře. Kdybych tvrdil opak, bylo by to divné. Když si člověk něco takového vymyslí, chce, aby se mu s tím pracovalo dobře. Myslím ale, že se dají vytvořit lepší učebnice a že můj výtvor je na dobu určitou. Určitě přijde někdo, kdo to udělá ještě líp a jinak. Nemyslím si, že by moje učebnice byla tak dobrá, aby se nedala překonat. Kolegům vždycky říkám, že se nebudu zlobit, když najdou něco jiného, lepšího, a budou pracovat s něčím jiným. Nechci být přehnaně pyšný na to, že se moje učebnice používá. Když se ale někomu líbí, tak jsem samozřejmě rád.“

 

Co jste musel podniknout pro to, abyste učebnici prosadil jako výukový materiál?

„Učebnici jsem ukázal kolegům a ti o ni projevili zájem, takže potom už to bylo velmi jednoduché. Stačilo nechat v tiskárně vyrobit potřebný počet kusů a nabídnout to ostatním. V rámci naší školy je to vlastně pořád taková komorní záležitost. Je to velmi jednoduché, každý si může podobnou knížku nechat vyrobit, když bude chtít. Pošle potřebné podklady do tiskárny a je to.“

 

Podle Vaší učebnice se tedy učí jen na naší škole?

„Já jsem jí zatím moc velkou reklamu nedělal, a taky nikoho nechci přesvědčovat o tom, aby podle této učebnice za každou cenu učil. Moc dobře vím, že na gymnáziích učitelé řeknou, že moje učebnice pro ně není vhodná, protože je v ní toho málo. Pak záleží na tom, co daný učitel chce. Jestli chce, aby žáci uměli ohromné množství různých autorů a děl, je jasné, že s mojí koncepcí souhlasit nebude, což chápu a respektuju. Já jsem ale přesvědčený o tom, že počet autorů a knížek bohatě stačí. Zatím se tedy moje učebnice nepoužívá nikde jinde než na naší škole.“

 

Všech pět učebnic, které sestavil pan Novotný. Každá má přibližně 100 stran.

 

Zmiňoval jste, že jste učebnici reklamu nedělal. Je možnost, že si jí může všimnout pedagog z jiné školy? Nějakým způsobem se o existenci učebnice dozvědět?

„Já jsem učebnici dal několika učitelům, možná pěti nebo šesti, a někteří řekli, že se jim líbí, ale používat ji nemůžou nebo nebudou, protože tam podle nich není dostatečné množství látky. V budoucnu možná nějakou propagaci udělat zkusím, ale tak, aby to pro mě nebylo moc náročné.“

 

Měl jste během tvoření nějakou krizi? Docházely Vám nápady?

„Krizí jsem měl několik, protože to byly čtyři roky práce, ale byly to krize, které souvisely většinou s tím, že jsem byl unavený. Psal jsem učebnici večer, o víkendu nebo o letních prázdninách, a když člověk chodí do práce a potom ještě musí něco vytvářet, je to náročné. Takže krize většinou souvisely s únavou. Pokud jde o nápady, to mně zas takový problém nedělalo, protože jsem věděl, že musím vytvořit třeba nějakou křížovku nebo osmisměrku – a to se dělá docela dobře. U toho člověk tak moc přemýšlet nemusí. Ví, jakou by chtěl mít tajenku, pak se podívá, jaká slovíčka jsou důležitá v rámci dané kapitoly, a vymyslí to. Tohle zas tak náročné není. Čas, který jsem učebnici věnoval, mě vyčerpával nejvíc.“

 

Aktuálně jste tedy vydal jednu učebnici s pravopisnými cvičeními a čtyři učebnice českého jazyka a literatury. Plánujete ještě vydávat nějaké další knížky? Máte v plánu se ještě dál autorsky realizovat?

„Určitě ne jako autor nějaké učebnice, protože cítím, že mně to dalo pořádně zabrat, a těším se, že si teď od všeho odpočinu a učebnici už psát nebudu. Navíc si myslím, že už ani není potřeba nic dalšího psát. Já to líp udělat nedokážu – a pokud někdo ano, tak je to jedině dobře. Rád budu používat nějakou učebnici, která bude lepší než ta moje. Já jsem už ale dosáhl maxima, alespoň pro nějakou dobu určitě.“

 

Panu Novotnému za velice milý rozhovor děkují
Jan Novák a Dominik Řihák, 4. G