Tvoříme svůj časopis

Belgie

23.10.2017 11:43

Týden s Belgičany očima našich studentů

Jak všichni patrně víte, naše průmyslovka už 20 let pořádá výměnné pobyty se svou partnerskou školou, belgickou VTI Izegem. V rámci nich strávili letos na konci září belgičtí studenti týden v hostitelských rodinách našich studentů. Jaký to byl pocit, týden se starat o někoho, koho vidíte poprvé v životě a navíc mluví cizím jazykem, se můžete dočíst v tomto článku, ve kterém jsme požádali naše studenty, aby nám o této zajímavé zkušenosti něco povyprávěli:

"Artona, tedy svého Belgičana, jsem si vybral víceméně náhodou. V den, kdy jsme si je měli ve škole přerozdělit, jsem chyběl. A tak jsem poprosil kamaráda, aby mi vyfotil jejich seznam. Z něj jsem potom vylosoval jméno, u kterého nebylo sporné, jestli je to kluk, nebo holka. Ještě ten den jsem se s Artonem spojil přes Facebook, v kontaktu jsme pak byli i následující tři měsíce před výměnným pobytem.

První den setkání proběhl pohodově - když jsme se poprvé viděli na živo, byl to plnoštíhlý kluk, který vyběhl z autobusu mezi prvními - v kraťasech. To jsem tedy nechápal, byla celkem zima. V kraťasech nakonec absolvoval celý pobyt. Ale jinak byl naprosto v pohodě. Počáteční ostych nám navíc pomohla překonat společná cesta k nám domů do Štípy, kam jsme jeli společně s mým kamarádem a jeho Belgičanem. Artona jsme u nás doma ubytovali v místnosti, kterou máme navíc, takže měl své soukromí a pohodlí.

V Belgii se učí angličtinu pouze 4 roky, přesto nebyla mezi námi žádná jazyková bariéra, mluvil anglicky velmi dobře - řekl bych, že dokonce líp, než někteří Češi, kteří mají angličtinu třeba už od 2. třídy.

Pobyt jsem si užil, nutno ale říci, že byl naprosto vyčerpávající. Přijet ze školy, převléct se, jet zpátky do Zlína, vymyslet mu nějaký program, nejdřív ve 23:00 se vrátit domů a pak jít zase ráno do školy... Takže jsem si po jeho odjezdu celkem oddechl, že už je to za mnou."          

    

                                        

Vojta


"Kluka, kterého jsem měla na starosti, jsem si ani nestihla vybrat, prostě na mě zbyl. V kontaktu jsme byli týden od toho, co jsem se dozvěděla jeho jméno. Překvapilo mě, že uměl dobře anglicky. Jedl vše, co jsme mu dali, takže byl patrně u nás spokojený. Jedním slovem to bylo super, ale náročné."

Ema


"Můj Belgičan se jmenoval Matyas. Vybral jsem si ho podle toho, jak vypadal - a navíc prostě zbyl, většina už byla "rozebraná". Kontaktoval jsem ho přes Facebook, asi týden před setkáním. Přespání jsem mu zajistil u sebe v pokoji, já sám jsem pak po tento týden okupoval bráchův pokoj. Celý týden byl zábavný, ale vyčerpávající. Obnášelo to totiž každodenní pozdní příchody večer domů a poté samozřejmě ranní vstávání vstávání. Navíc jsem měl pocit, že mu u nás nechutná, skoro nic nejedl. Program jsem se mu snažil udělat co nejpříjemnější, vždycky jsem se ho ptal, co by chtěl dělat. Nebo jsem se mu snažil nabídnout, že se klidně můžem připojit k jeho kamarádům, pokud jdou zrovna někam, kam by se chtěl podívat také. Nakonec to ale dopadlo většinou tak, že jsme skončili u Máců."

Martin

"Při přerozdělování belgických studentů jsem hned první den chyběl, a tak jsem si vybral z těch, co zbyli, kluka, který se mi připadal nejsympatičtější. Hned ten den jsem mu napsal a v kontaktu jsme v podstatě byli celé prázdniny, každý den. Takže jsme se sice na dálku, ale výborně seznámili. Věděli jsme o sobě tedy skoro všechno. Ačkoliv by to mohlo budit dojem, že jsme si pak neměli co říct, opak byl pravdou. Když vystoupil z autobusu, bylo to velmi příjemné a měli jsme pocit, že se známe až několik let. Bylo přirozené, prostě fajn.

Doma máme naštěstí volnou postel po bratrovi, takže jsem mu ji ustlal. Abychom ho dobře pohostili, mamka uvařila samé dobré jídla, například steaky. Kupodivu ale skoro nic z toho nejedl. Upřímně by mě zajímalo, co doma v Belgii jí, protože u nás nejedl opravdu nic. No nevadí, alespoň jsem si jídlo užil já. :D

Časově to ale byl opravdový masakr: přišel jsem ze školy, šel jsem na trénink, mezi tím ho třeba mamka vyzvedla, dovezla mi ho na konec tréninku a pak jsme šli do města, kde jsme byli do půl noci. Ráno jsem pak do školy chodil s dost intenzivními bolestmi hlavy...

I po jeho odjezdu jsme v kontaktu pořád, zejména přes Snapchat - sice si tedy přímo nepíšeme, ale posíláme si fotky, co kdo dělá a tak, takže o sobě pořád víme.

Dalo by se říct, že jsem díky pobytu získal nového kamaráda na celý život. Byly jsme spolu například v kině na novém hororu IT a slíbili jsme si, že určitě společně půjdeme i na premiéru pokračování tohoto filmu, které se má v kinech objevit za 2 roky.

Musím říct, že jsme si to maximálně užili, já i on. Akorát to bylo opravdu fyzicky vyčerpávající..."

Ondra

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Děkujeme všem, že překonali počáteční ostych a byli ochotni se s námi podělit o své zážitky. Za celou redakci přejeme, ať si studenti užijí i druhou část pobytu, kdy čeká cesta do ciziny pro změnu je!

A pokud Vás tento článek zaujal, máme pro Vás dobrou zprávu! Už brzy bychom Vám měli zprostředkovat další zajímavosti o výměnných pobytech s VTI Izegem, tentokrát však z opačného pohledu - z pohledu pedagogů. Určitě je se na co těšit!

Autoři článku: Dominik Řihák a Jan Novák, 2. G