Tvoříme svůj časopis

Adapťák

20.10.2016 09:22
Paní Mgr.Alena Langrová nám poslala krásný příspěvek o prvních krocích a zážitcích našich studentů ve škole. Přeneste se s námi zpět na adaptační kurz, pobavte se, osvěžte si ty pocity očekávání, mírné nervozity a malinkého dobrodružství...


Adaptační kurz

Vše začalo ve středu 7.9.2016. Slunce už skoro vycházelo, když někteří byli na cestě ke škole, někteří vstávali a někteří ještě spali. I tak jsme se všichni sešli před školou a v osm hodin jsme byli připraveni odjet. Vezl nás pohodlný autobus, který nám umožnil si nevšímat otravného ucpaného Zlína. Vizovická Revika se blížila každou minutou. A bylo to tady. Ten okamžik, kdy už jste tam a čeká vás třídenní pobyt na Revice. Poté, co jsme si všichni odnesli věci do jedné  z chatek, jsme se vydali k ohništi, kde jsme měli sraz s našimi instruktory. Peťa s Luckou na nás udělali dobrý dojem hned při seznámení. Začaly se hrát různé aktivity, některé záživné, některé méně. Ať už jsme si "honili" a kradli ocasy navzájem, nebo chytali šlachu, tak nám dopoledne uteklo rychle a následovala pauza na oběd, která opravdu přišla vhod. Po obědě jsme se ubytovali a odpočívali. Následovaly další aktivity - mravenec, učení se jmen, zóna drtivé porážky, bylo toho opravdu hodně. Po večeři jsme se přesunuli do lesa, kde jsme poprvé viděli našeho třetího instruktora Vlkyho. Poté jsme šli znova k ohništi, tedy tam, kde jsme kurz zahájili, a povykládali jsme si, co jsme za celý den zažili. A to byl teprve začátek. Po vcelku studené noci jsme se nasnídali a začali aktivitami venku. Během ranních slunečních paprsků jsme hráli další seznamovací hry, které nás znova zabavily až do oběda. Tentokrát jsme měli kratší pauzu po obědě, než předchozí den, a vydali se do lesa na lanové překážky. Ještě před večeří přišel volnější program, který jsme si sami zvolili. Večer byla dlouhá hra u svíček ve společenské místnosti, při této hře jsme se toho dost dozvěděli o svých spolužácích. Přišla noc, budova utichla (tedy aspoň částečně) a všichni se těšili na odjezdový pátek. Z pátku bych rád zmínil aktivitu, která byla skvělá. Chození po lese se zavázanýma očima či s přilepenou "trubkou" u nohy, to byla opravdu zábava. Po obědě jsme však neměli už nijak náročný program, vše se chýlilo ke konci adaptačního kurzu. Po příjezdu autobusů jsme se rozloučili s Peťou, Luckou, Vlkym i celou Revikou, nastoupili jsme a plní zážitků vyrazili zpět do Zlína. Já osobně jsem si kurz moc užil, děkuji spolužákům, instruktorům, paní učitelce Gerlichové a také škole, že nám kurz zařídila. 

 

Jan Novák, 1.G