Tvoříme svůj časopis

20 let spolupráce se školou v Belgii

01.03.2018 21:59

Výměnné pobyty očima pana učitele Fajgara

 

Výměnné pobyty jsme probrali s našimi studenty i s panem učitelem Juříčkem, který je hlavním hybatelem celé této akce. Další z důležitých postav je pan učitel Petr Fajgar. On však na rozdíl od většiny ostatních zažil pobyt také jako student. Co se změnilo za dvacet let, které od té doby uplynuly? Jak tehdy vnímali studenti cestu do zahraničí? A pokud váháte, zda-li se zúčastníte výměnného pobytu, určitě zde najdete odpověď.

 

Dozvěděli jsme se, že jste absolvoval úplně první výměnný pobyt s VTI Izegem jako student. Proč jste se tehdy přihlásil? Jak pobyt probíhal?

„Neúčastnil jsem se úplně prvního, ale až druhého ročníku, tedy 1999/2000. Výměnu vyzkoušelo několik mých spolužáků právě v předchozím roce, takže díky jejich pozitivním zkušenostem. A šlo i o to, abych poznal něco jiného, něco nového. Dodnes to považuji za výbornou zkušenost.“

 

Jaké byly Vaše pocity při setkání se studentem ze zahraničí, což v roce 2000 nebylo úplně obvyklé?

„Ze začátku to byla obava, jestli se vůbec dokážeme anglicky domluvit. Belgičani byli v 95% lépe jazykově vybaveni než my Češi, ale v podstatě jsme moc nezaostávali. První pocity byly něco nového, ale partneři jsou stejně staří, takže je vždy o čem se bavit a při společenských akcích se konverzuje velice příjemně.“

 

Když jste zmiňoval obavu z jazykové bariéry - kolik roků angličtiny jste za sebou měl? Učil se vůbec anglický jazyk?

„Ano, určitě se učil. Už na základní škole jsme měli angličtinu a potom dva roky tady na průmyslovce.“

 

Takže velice podobné jako dnes?

„Ano, určitě. Avšak výměna probíhala trošku jinak. Co se týče příjezdu Belgičanů, tak ten je dost podobný, ale my jsme cestou tam přespávali dvakrát. Nejprve na hraničním přechodu Česko-Rakousko, pak se jelo přes Rakousko, Německo do Francie, kde se spalo podruhé a potom se přejelo do Izegemu. Takže cesta trvala o hodně déle. Program v Belgii byl hodně podobný jako dnes. Poznali jsme spoustu měst a míst, kam by se asi člověk normálně nedostal.“

 

Po dokončení vysoké školy jste se vrátil sem, na Střední průmyslovou školu ve Zlíně. Tentokrát už však jako pedagog. I dnes jste zapojen do výměnných pobytů, přihlásil jste se tehdy okamžitě ke spolupráci s organizací pobytů?

„Mám pocit, že hned druhý rok, který jsem učil, mě oslovil pan Juříček s panem RNDr. Vlastimilem Flajšingrem. Tehdy býval v rámci programu pro Belgičany jednodenní výlet na Macochu do Moravského krasu nebo do Brna. Tam jsme právě skupinu Belgičanů doprovázeli. Takže od druhého roku, co zde učím, doprovázím Belgičany.“ 

 

Jsou s Vaší prací na výměnných pobytech spojeny nějaké povinnosti?

„Vyloženě povinnosti jako takové přímo ne, ale je tu například běžná propagace ve třídách. Je dobré přetlumočit studentům, jak výměna probíhá. Když belgičtí studenti přijedou, starám se o úvodní prezentaci, která bývá ve škole – studenti prezentují Českou republiku, město Zlín a naši školu. Poté taky koordinace prohlídek po městě, škole. Doprovázíme je během exkurzí a výletů – Luhačovice, Uherský Brod, Velehrad. Každý rok se tedy účastním minimálně jedné celodenní akce a jedné společné večeře.“

 

Zpovídali jsme i některé naše studenty, kteří se jednohlasně shodli, že týden je náročný a vyčerpávající. Je to u Vás podobně, nebo jste si již zvykl?

„Když jsme tady u nás, je to lepší. V pondělí je doprovází jedna skupina učitelů, v úterý jiná, ve středu zase jiná… Takže se zkrátka prostřídáme. Náročnější pak je, když přijedeš do Belgie a máš tam program, kdy nás ráno o půl osmé vyzvedávají z ubytování, přivezou nás ke škole, je celodenní výlet, aktivita, vrátíme se v pět na hotel, v sedm jsme pozváni na večeři, která trvá do půl jedenácté, dvanácté. Není úplně jednoduché takto trávit těch deset, dvanáct dnů. Pobyt v Belgii je pro mě určitě náročnější.“ 

Autoři: