Tvoříme svůj časopis

Opakujete si?


LITERÁRNÍ STYLY

1. styl prostě sdělovací (hovorový) - styl běžné komunikace
a) podáváni informací, citové a hodnotící postoje,
mluvené projevy, psané projevy
b) spontánnost, dialogičnost, soukromý projev (neveřejný)
c) běžná slovní zásoba, jednoduchá větná stavba, jednoduchá kompozice, dialekt,
interdialekt, obecná čeština, spisovná čeština hovorová, citově zabarvené
výrazy a věty

- ustálené konverzační obraty ( "Jak se máte?"; "Ále nic moc, za
nic to nestojí." )
- časté oslovovací výrazy ( "Lidičky, já myslela, že bude po mně!")
- nadměrné užívaný zájmenný podmět, ukazovací zájmena ("Já tím krumpáčem
po někom hodím.")
- ne zcela přesné, konkrétní vyjádření ("Tak nějak to moc nedovedu.")
- samostatné větné členy, vsuvky a elipsy ("Nevím, co dřív.")
- kontaktové a apelové výrazy ( "To víte, celý život se nadřela.")
- expresivní prostředky ("Bylo to strašně krásný.")
- tzv. parazitní slova (s nulovým významem) ( prakticky, vlastně, tedy, že ano, víte) větná stavba- souřadně přiřazované výpovědi nebo naopak rozčlenění na krátké úseky

d) slohové útvary - oznámení, zpráva, jednoduchý popis, prosté vypravování

2. styl odborný - styl věcné komunikace
dělí se podle stupně odbornosti a podle adresáta:
- vědecký ( teoretický ) podává výsledky vědeckého výzkumu
- prakticky odborný - poznatky spjaté s praktickou činností v určitém oboru
(obchodní)
- popularizační - forma beletristická, k popularizaci vědeckého poznání

a) sdělení odborných poznatků - vědecké publikace, odborné časopisy, učebnice
b) požadavek:
- věcné správnosti a objektivnosti
- obsahové úplnosti
- přehlednosti
- jednoznačnosti a přesnosti vyjádření
- věcnosti a výkladovosti

odborné zaměření, pojmovost (abstraktnost), bez citového zabarvení, veřejnost,
oficiálnost, důkladná připravenost, monologičnost, psaná forma (převažuje),
nadčasová platnost

c) spisovný jazyk, výrazy stylově neutrální až knižní pomyšlený výběr slov,
logická přesnost. slovní zásoba: - odborné pojmy (termíny) a jejich vysvětlení
- odborná pojmenování slaběji terminologizovaná (mezioborová)
- slovesná sousloví (provést pokus, chirurgický zákrok, podat trestní oznámení)
- vztahy mezi pojmy - předložky, zvl. nevlastní (z hlediska, v rámci)

větná stavba : souvětí o 2-3 větách, věty dvoučlenné, bohatěji rozvité,
oznamovací sevřenost, zhuštěnost, jmenné vyjadřování, pasivní konstrukce,
substantiva a adjektiva verbální polovětné konstrukce, substantiva a adjektiva
verbální polovětné konstrukce přívlastkové , přechodníkové, infinitivní
přístavky.

d) slohové útvary:
- výkladové úvahové
- psané, monologické (výklad, odborný článek, studie, pojednání, stať)
- mluvené, situační (přednáška = monolog, vědecká diskuse, polemika, debata =
dialog) popisné
- zvl. psané, monologické (odborný popis, referát, charakteristika, recenze,
kritika, posudek, pracovní návod = popis pracovního postupu)

3. styl administrativní (úřední, jednací)
- styl informativní a věcné komunikace (někdy bývá přiřazován k stylu
odbornému); vyčlenil se z odborně praktické oblasti

a) v administrativě, úředním styku jednotlivce a organizace (dokumenty,
formuláře); projevy psané - stylizované (žádost) nebo heslové (dotazník)
b) připravený projev, určité, přesné (až stereotypní) vyjadřování - obvyklý
postup
c) spisovná čeština, ustálené obraty a formulace výrazy stylově neutrální, bez
citového zabarvení jednoznačnost vyjádření (viz. odborný styl)
d) slohové útvary:
- oznamovací - hlášení, zpráva, oznámení, objednávka, výkaz
- dokumentární - zápis, usnesení, protokol, smlouva, potvrzení
- heslové - poštovní průvodka, poukázka, dotazník, vysvědčení, formuláře,
- styk jednotlivce a organizace - úřední dopis, životopis, žádost, posudek,

4. publicistický styl - styl věcné komunikace
a) styl novin, časopisů aj. hromadných sdělovacích prostředků - styl masmédií
;styl řečnických projevů (veřejných a oficiálních mluvených projevů, např.
soudní řeš, kázání, proslov) - bývá považován i za samostatný styl
b) cíl . pučení, vzdělávání a informace, přesvědčování (získávání, ovlivnění)
požadavky:
- aktuálnost a pravdivost v obsahu
- všeobecná přístupnost a srozumitelnost (v obsahu i ve formě)
- variabilnost a působivost, originalita (ve formě)
- výrazová úspornost (stručnost)

projev veřejný, monologický i dialogický, forma psaná i mluvená
psaná publicistika - denní tisk, časopisy; mluvená publicistika -řečnické
projevy, rozhlas, televize

c) jazyk spisovný, a to knižní i hovorový
- různorodé lexikální prostředky - - publicismy, frazeologická spojení, odborná
pojmenování, slova cizího původu, abstraktní, hodnotící, expresivní obrazná
pojmenování; převaha jmen, číselné vyjadřování, zkratky, značky
- větná stavba schematická, věty jednoduché i souvětí, zvl. podřadná,
jednočlenné věta jmenné, výčty, paralelismy, hromadění synonym, různé věty
podle modality
- automatizované (ustálené ) prostředky - snaha po rychlé a stručné informaci; struktura novin: úvodník na první straně, fejeton pod čarou, sportovní rubrika na poslední straně, stylizace- větná schémata, titulky- opisné, konkrétní (věta dvojčlenná s vyjádřeným předmětem nebo jednočlenná jmenná nominativní)
- publicistická frazeologie Ţ snaha apelovat na city, oblasti společenského
zájmu, politické kruhy, zhuštěné vyjadřování s předkožkovými vazbami, řada
pojmenování cizího původu
- aktualizované prostředky nové, neobvyklé, slohově příznakové - oživují text,
expresivně zabarvují, např. využití rčení, přísloví, pořekadel, univerbizovaná
pojmenování
- obrazná pojmenování nepřímá - názornost, zkratkovitost

d) slohové útvary
- informační - zpravodajské: zpráva (drobná, rozšířená, komentovaná), oznámení,
inzerát, plakát, komuniké, novinářský referát
- analytické - úvahové: úvodník, komentář, úvahové články (zamyšlení),
polemika, kritika, rozvor, recenze, posudek, diskuse, pamflet
- beletristické - umělecké: fejeton, sloupek, kurzíva, glosa, beseda, umělecká
reportáž, črta, soudnička, cestopisné články
- s dialogizované podobě: interview

5. umělecký styl
- styl literární komunikace
- styl projevů básnických, prozaických (beletristických) a dramatických

a) esteticky sdělná funkce - předání faktů, dějů, myšlenek, pocitů tak, aby
vyvolaly intenzívní citový prožitek
b) psaná forma, sekundární mluvená; dialog (autora s čtenářem, postavy v próze
a dramatu), i monolog, veřejný charakter - působení na rozum, cit a fantazii
čtenáře emocionálnost a subjektivnost (autora) - ve výběru námětu i způsobu
zpracování - významová mnohoznačnost vyjádření (významové posuny, symboly,
alegorie), zvláštní kompoziční postupy (např. retrospektiva, prolínání témat,
času)
c) jazyk spisovný i ostatní útvary národního jazyka (nářečí, obecná čeština,
slang, argot)
- základ - neutrální spisovné prostředky+poetismy, archaismy, neologismy
- obrazná pojmenování (metafory, metonymie, synekdochy, symboly, alegorie,
personifikace, hyperbola, ironie, apod.); přirovnání, antiteze, apostrofa
- figury (zvl. v poezii) - anafora, epifora, epanastrofa (palilogie), epizeuxis
- synonymní výrazy, citově zabarvená slova
- různé typy vět podle dějové situace
d) slohové útvary, formy
- vypravování (s charakteristikou, popisem, úvahou)
- v poezii (lyrika a epika) - báseň, epos, elegie, píseň aj.
- v próze - povídka, novela, román, pohádka, báje, bajka, mýtus
- v dramatu - činohra, tragédie, komedie